Zimní paralympijské hry v Pekingu startují 4. března a o medaile budou usilovat kromě para hokejového týmu, který získal účastnické místo na domácím světovém šampionátu v Ostravě, i čtyři čeští lyžaři. Kvalifikační kritéria Mezinárodního paralympijského výboru splnili kromě zrakově handicapovaného lyžaře Patrika Hetmera s trasérem Miroslavem Máčalou, ještě Tomáš Vaverka mezi stojícími a Pavel Bambousek mezi sedícími. Divokou kartu obdržel Petr Drahoš, který bude reprezentovat na monoski.

Patrik Hetmer s trasérem Miroslavem Máčalou míří už na třetí paralympijské hry. „Pokud se podíváme na hry do Pekingu, tak to bude skvělé. Nebudeme už nováčci, takže z toho nebudeme tak vyjukaní,“ řekl ke své nominaci Patrik Hetmer. Před čtyřmi lety na hrách v Pchjongčchangu se jim vydařil nejvíce sjezd, ve kterém obsadili šestou příčku. V letošním roce si musel od lyžování na chvíli odpočinout. Na konci května podstoupil plastiku přetrženého předního zkříženého vazu, i proto by byl spokojený s umístěním do osmého místa. „Vůbec od sebe na hrách v Číně nic nečekám. Zatím nemáme natrénováno úplně optimálně a během dvou měsíců se to v našem amatérském sportu dohnat nedá,“ popsal své ambice Hetmer, který se živí jako učitel zeměpisu a tělesné výchovy.

Patrik Hetmer stál poprvé od operace na lyžích 12. prosince a před odletem do dějiště her stihne několik tréninkových kempů a také mistrovství České republiky v Rokytnici nad Jizerou. „Koleno je v pořádku. Mám na něm speciální ortézu. Zatím jsme byli na sněhu pár dní a vše bylo bez problémů. Začátkem ledna jdeme do bran, tak snad to bude v pohodě a budeme se moci připravovat bez omezení,“ doplnil zrakově handicapovaný lyžař.

Dalším nominovaným lyžařem je Tomáš Vaverka. Na paralympijských hrách v Soči reprezentoval Českou republiku ve snowboardrossu a vyjel si pátou příčku. Pak ale nedostal zdravotní klasifikaci pro snowboarding a musel přejít na jinou zimní disciplínu a vybral si alpské lyžování. Na paralympijských hrách v roce 2018 v Pchjongčchangu byl nejlépe patnáctý v kombinaci. Na svahu bude o cenné kovy usilovat i Pavel Bambousek. Lyžování na monoski se věnuje od ledna 2004 a na poslední paralympiádě zaznamenal nejlepší výsledek v superkombinaci, kde skončil 14. místě.

Své první hry zažije Petr Drahoš, který dostal divokou kartu pro technické disciplíny. Lyžař na monoski snil o paralympijských hrách v jihokorejském Pchjongčchangu. Tento sen se mu před čtyřmi lety ještě nesplnil, musel si počkat a mezi nejlepšími handicapovanými sportovci se představí až v Číně.

Nominace celé české výpravy, včetně jmen českých hokejistů proběhne v polovině ledna.

zdroj: https://paralympic.cz/

Svátky trávím na Stohu, jak jinak :)

Tentokrát jsem se vydal do Rakouska na závody světového poháru. Odjezd se mi bohužel o pár dní posunul, neschválili mi divokou kartu na rychlostní disciplýny. Ty jsem si potřeboval zajet hlavně z důvodu možné kvalifikace do rychlostek na Mistrovství světa a Paralympiádu. Dost to zamrzí, ale co se dá dělat. Středisko i trať znám z minulých let, tak jsem věděl, co čekat a těšil se. První dva dny byly tréninkové, devátého se měl jet první obří slalom, počasí nám nepřálo a závod zrušili. Nebylo vidět na špičku nosu a nebylo to bezpečné. Další den už se počasí umoudřilo a zajel jsem si pro 20. místo, jedná se o Světový pohár, ale mám na víc, tak spíše trošku zklamání.

V sobotu jsem jel na otočku zpět do ČR, kvůli zranění ramene na říjnovém tréninku jsem si musel odskočit na magnetickou rezonanci. Pořád mě to trápí a zlepšení i po takové době žádné :/ V pondělí už jsem byl zpět na startu, kdy jsem zajel 17. a 12. místo v super obřím slalomu a další den jsem si vyjel pěkné 10. místo v obřím slalomu. Neustále přemýšlíme s trenérem, jestli sáhnout na tlumič a maličko ho poštelovat, zkušenější monoski lyžař Pavel Bambousek radí, ať to neděláme, ale já se nemůžu zbavit pocitu, že ho potřebuju poladit.

Konečně první závody :) Jsem rád, že jsem stihl aspoň základní nastavení nové monoski. Pořád je co ladit, jen chybí čas. V Resterhöhe jsme měli nejdříve dva dny tréninku. Tak jako všude jinde, i tady bojují s nedostatkem sněhu, a tak sjezdovka byla uměle zasněžená a ledová - tak jak jsme zvyklí z tréninků v Litvě. Trenér věděl moc dobře, jak nás připravit. Jely se dva slalomy, bohužel se mi nepodařilo zužitkovat nabrané zkušenosti z Litvy, v prvním závodě jsem obsadil 14. místu a druhý nedojel. Oba dny závodu chumelilo a byla velmi snížená viditelnost, ale podmínky měly všichni stejné, nebudu se vymlouvat. V nové monoski to byla premiéra ve slalomových tyčí, bojuju hlavně s tuhostí tlumiče, který mi přijde měkčí, než bych si pro svůj styl jízdy přál. Jsou to zkušenosti, jedeme dál!

Na tento trénink jsem konečně vyrazil s novou monoski Tessier, dovezli ji těsně před odjezdem. Děkuju všem sponzorům a dárcům, kteří mě podporují!!! Tessier je z Francie a jezdí na něm ti nejlepsí světoví závodníci. Už při usazení v monoski jsem se cítil jak v peřince, konečně funkční tlumič... Celý kemp byl hlavně o nastavení monoski, má několik poloh a při každé se chová jinak. Času je ale málo, za dva měsíce odlétám na Mistrovství světa do norského Lillehammeru a potřebuju trénovat s jedním ideálním nastavením - to jsou nervy. Nakonec jsem zvolil střední univerzální polohu, první jízdy byly pocitově fajn, už jen doladit tuhost tlumiče, to zase příště. Při jízdě jsem cítil velký rozdíl, krásně mi sedí, reaguje na každý můj pohyb, perfektně tlumí terénní nerovnosti. Je to radost, posune mě zase dál...

Počasí bylo krásné, jen jedno ráno nás z kopce zahnala mlha co se tak nenápadně přivalila přes kopec a nejednou byla všude a nedala se ani krájet. Vydrželi jsme a odpoledne přišla odměna v podobě sluníčkové lyžovačky na kterou jsme zvyklí. S tréninkem nám pomáhala i Verča, trenérova manželka. Spolu nám stavěli trať a večer nám Verča dávala do těla při protahovacím a posilovacím cvičení.

Nedočkavě jsem vyhlížel pošťáka s vysněnou novou Monoski, abych si na ni co nejdříve zvykl. Ta stará už je po smrti, osm let závodění je hodně znát - tlumič ko, skořepina ko, brzdičky ko... Bohužel jsem se nedočkal, snad už příště. Další trénink jsme směřovali na vzduch na rakouský Molltal. Ubytování nám trenér zajistil přímo na ledovci - ve 3000m.n.m. je řidší vzduch, rychleji se člověk unaví, ale hned je na sjezdovce a neztrácí čas dojížděním. Tak moc jsme se nemohli dočkat manžestru, že jsme půl hodiny čekali u sedačky než se rozjede, ale stálo to za to :) Trénovali jsme obří slalom. Jak to tak u mě bývá, i tento trénink jsem utrpěl zranění, v branách jsem přeletěl přes hlavu a narazil si rameno, ruku zvednu na úroveň ramene a tam končím, snad to rozhýbu - ale i s tím se dalo jezdit, nebude to vážné :) Na konci kempu jsme provětrali ještě SGčka a dali si pár jízd na dlouhých lyžích.

EDIT 2021/12: Cestou domů mi volal vedoucí sekce Marek Dušek s úžasnou zprávou, že mi byla schválena Divoká karta na Paralympiádu v Pekingu :))) V první chvíli jsem cítil obrovskou radost a zároveň velkou odpovědnost. Je to sen každého sportovce, reprezentovat svou zemi na Paralympijských hrách. A sny se mají plnit. Kvalifikační kritéria jsem splnil, nevědělo se ale, jestli pro ČR bude alokován dostatečný počet míst a Divoká karta zajista místo navíc. Omlouvám se, informaci jsem si do konce roku nechal jen pro sebe a pár nejbližších. Hodně věcí se tím pro mě změnilo, vše ostatní šlo stranou a já se soustředil hlavně na přípravu.

Zase na ledu :) Minulý trénink mi trenér padl do oka, a teď jsem z něho nadšený a těším se na společnou sezonu. Na ledu jsem si byl tentokrát jistější, hodně pomohli rady trenéra a zkušenosti z haly ze začátku září. Hned první den jsem se pustil do tyčí a trenér mě nešetřil. Den ode dne byl bolestivější, jak jsem v rychlosti srážel brány. Kombinézy mají vycpávky pro zdravé lyžaře, jako sedící beru bránu trošku jinak a každou chvíli mě nějaká švihne zrovna tam, kde ochranu nemám. Byla to taková bolest, že jsem se třetí den bránám schválně vyhýbal. Tak se ale nedá jezdit, sestrojili jsme oblek z karimatky, který rány tlumil a jezdilo se dál. I tak výsledek stojí za to ;)

Po opravdu krátké letní pauze jsme se opět vydali trénovat. Na ledovec to ještě není, a tak nám trenér domluvil halu v Litvě. Litva je samá rovina, místo kopce mají lešení, to jsem ještě neviděl. V hale na nás místo sněhu čekal na tréninkové části pouze a jen čistý led. Naštěstí má trenér mnoho předností a jednou z nich je výborný servis lyží. Věřím, že kdyby chirurg dostal do ruky jeho slalomku, zvládl by s ní místo skalpelu i operaci slepého střeva. Jízda na ledu byla doslova na ostří nože, během tréninku v tyčích jsem za jediný den vystřídal několik lyží. I přes perfektně připravené lyže mi trvalo několik hodin, než jsem si na led trošku zvykl. Je to jiné jak sníh, kde se stačí maličko naklonit a lyže zatočí. Na ledu je třeba lyži věřit, zatížit a zaříznout ji do ledu, chyby se neodpouští. No ale jak se říká: "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!"

Letošní sezonu začínám a končím v ten samý den. V loňském roce mi začali bolestivé problémy nohy, po konzultaci s profesorem Kolářem jsem se na podzim chystal na plánovanou operaci. To jsem ještě věřil, že zima proběhne, jak má. Díky covidovým odkladům z důvodu nedostatku zdravotního personálu jsem musel čekat až do února. Šlo by to už v prosinci, ale nemocnice měla vyčerpaný limit s mou zdravotní pojišťovnou... Dlouhotrvající rehabilitace mi umožnila jet na první trénink až na začátku léta.

A teď ty lepší zprávy, už před cestou jsem se dozvěděl, že máme nového trenéra: Pavla Fišera - říkal jsem si: "Nějakej děda, no uvidíme, snad má aspoň zkušenosti :D" To byla první výzva, druhá, že jsem přes rok nelyžoval a třetí, že jedeme na Rakouský ledovec Molltal, kde jsem ještě nebyl. Vše bylo jako poprvé. Léto začalo a já místo u vody se soukal do monoski a těšil se na první letošní manžestr. Byla to taková oťukávačka se sněhem i novým trenérem. Podmínky byly super, hlavně ráno, kdy byla pista ještě tvrdá. Na konci kempu jsem měl bohužel zase smůlu a na přibližovací cestičce jsem sebou švihnul a do ČR jsem jel s otřesem mozku rovnou do nemocnice.

Vzhledem k zaváděným opatřením kvůli Covidu jsem vyrazil asi na letošní poslední závody, možná i lyžování vůbec. Ve vzduchu už bylo cítit jaro, v údolí kvetly první kytky... I na počasí v kopcích to bylo znát, jeden den sice pod mrakem, ale jinak slunečné počasí. Sníh byl trošku mokrý, ale byl jsem na to připraven a večer jsme správně namazal. Trať mi sedla a nakonec se mi podařilo vyjet slušné body a dvě 5. místa v SL a dvě 3. místa v GS.

Bohužel ani letos nám počasí moc nepřálo a více jak na trati, jsme trávili čas za oknem, kde jsme sledovali počasí. Pitztal nám poslední roky ukazuje, jak dokáže být zima v Alpách krůtá. Odjel se alespoň jeden obří slalom (14. místo) a tři SG (12., 13., 14. místo). Více jak kdy jindy bylo znát, kdo jak namazal a jaký je schopen zaujmout nejlepší aerodynamický tvar - foukalo tak silně, že v cílové rovince někteří závodníci kvůli silnému protivětru skoro až couvali, ještě, že se máme čím odpíchnout :)

Po delší době jsme vyrazili na Tux - asi už i naposledy :) Pro trénink vožíčkářů to tu moc uzpůsobené není. Pokud se někdo prvně chystáte do Alp a jste na tom jak já, že toho moc nenachodíte, doporučil bych Kaunertal, kde se dá autem dojet až na sjezdovku a hned vyrazit lyžovat. Na Tuxu je několik na sebe navazujících vajíček, než se vůbec dostanete na vrchol. Naproti tomu tréninkové pisty bývají výborně organizované a perfektně upravené. Fotka je z jediného dne, kdy bylo vidět přes údolíčko. I přesto jsme parádně potrénovali na nejbližší závody na Pitztalu, kde nám počasí snad bude přát o něco více.

Konečně ve svém druhém "domově" na Pitztalu:) Počasí vyšlo parádně a jelikož šlo o první lyžování, musel jsem si najít čas i na trošku relaxu na sluníčku. Na říjen sněhu akorát a podmínky parádní.

Konečně jsem si našel chvilku pro sebe a své kamarády a vyrazili jsme na Slovensko do Rajeckých Teplic. Ani nebudu psát, jak to bylo úžasný, pak by tam chtěli všichni :) - jednak super společnost, a pak to místo, cítil jsem se jako v ráji v řecko-římských lázních. A lidi - byli na hokeji, naštěstí byla telka i u baru, tak jsem fandil také. Příští víkend jedu zase - vláčkem jsem tam za chvilku a je tam toho hodně k vidění, za víkend se to nedá stihnout :)

Ač to tak třeba možná nevypadá, trénink probíhá nejen na sněhu :) Několikrát týdně chodím cvičit se svým trenérem Davidem - nebýt jeho, ani se nehnu. Pravidelné cvičení mi umožňuje relativně aktivní a normální život. Na zdravotním cvičení posilujeme zejména vnitřní stabilizační svaly, učím se správně dýchat, držet tělo a ulevit tak přetíženým partiím. Navíc ještě chodím k Davidovi na kruháč, abych měl na břiše pekáč buchet :D Něco ale asi dělám špatně - asi jím moc buchet a břišáky si pak se mnou hrají na schovku. Teď jsme se do toho pořádně opřeli, když už není sníh, výsledky budou jistě brzy vidět. Až se trošku oteplí, plánujeme ještě kajak, snad to bude brzy, dost se těším :)

Mistrovství Rakouska bylo zrušeno, tak jsem aspoň ještě naposledy vyrazil do Pece, rozloučit se se sněhem. Bylo příjemných 15 stupňů a já už byl hlavou někde na pláži u vody, je to zvláštní, jezdit v takovém teple. Navíc když všude kolem raší pupeny na stromech a zelená se tráva.

Díky všem sponzorům se mohly uskutečnit všechny tréninkové kempy a závody. Na závodech nám bohužel už tolik nepřálo počasí a zejména v prosinci jich řada byla zrušena. Velkou zkušeností byla pro mě účast na mistrovství světa - na náročných tratích MS ve Slovinsku se mi nepodařil dokončit ani jeden závod (až na prví kolo obřího slalomu, kde jsem dojel 23. :)). Náladu jsem si spravil na Mistrovsví České republiky, kde jsem obsadil tři druhá a jedno čtvrté místo, a také jsem si vyjel výborné body a posunul se v žebříčku vzhůru.

Děkuji za podporu a těším se na další sezón :)

#poc #nevergiveup #sportobchod #pp53 #czski

#ortovize #invisalign #levelsportkoncept #monoski

#vauhti #usteckykraj #dekujivsemzapodporu

Dnes jsem měl tu čest, účastnit se závodu o pohár města Svobody nad Úpou. Závod se jel v Janských lázních a bylo to super, Moc děkuji organizátorům, zejména starostovi Ing. Jiřímu Špetlovi a všem, kteří se účastnili, nebo fandili. I když lilo jako z konve, téměř všichni jsme dojeli ve zdraví, ale to k tomu už patří, je to sport.

Kopeček byl mírný a sních lepivý, takže kdo správně namazal, ten jel a vyhrál :D Jeden z pohárů nakonec putuje i ke mě domů a mám z něj obrovskou radost. Na Mistrovství ČR se mi smůla lepila na lyže a těsně jsem vyjížděl druhá místa. Vítězství mi utekly o setiny sekundy...

Snad se počasí umoudří a ještě budu mít možnost potrénovat, koncem měsíce mě čeká mistrovství Rakouska.

#svobodanadupou

Jedny z posledních závodů této sezony - MČR 2019. Tradičně se konalo v Rokytnici nad Jizerou, byl jsem na domácí půdě a bylo to znát. Hlavně jsem rád, že se sešla celá česká repre - to zajistilo bezvadnou náladu a atmosféru. Přijely i Slováci, Angláni, Švýcaři, Holanďani, Poláci... Byly to pěkný závody. 

Počasí nás trošku zlobilo a první den skoro nebylo vidět na krok, naštěstí se jel pomalejší slalom, tak to tolik nevadilo. Druhý den vykouklo sluníčko a jelo se parádně, tentokrát GS, první místo mi uteklo o 0,03 sekundy :) Podobnou ztrátu jsem měl i další den na první místo v SG. Tak jsem sebral tři stříbra, jednu bramboru a jelo se domů.

Ještě mě čeká NC Rakouska, na které se hodně těším, opět bychom se měli sejít všichni a užít si bezva závody.