Včera jsme se vrátili ze závodů na Pitztalu. Myslím si, že se docela vyvedly. Hlavně počasí nám přálo a bylo nejenom sluníčko, ale i docela teplo a moc nefoukalo. Jely se zde závody IPCAS v Super G a mistrovství Německa v Super G, GS a SL. Trénink v SG a GS vypadal mnohem lépe, než skutečné závody. Pravděpodobně mě znervóznilo ono pípání, které provází každý start a odpočítává vteřiny, kdy se může vyjet do závodu - dám si to jako vyzvánění, abych si zvykl :) Vysoké startovní číslo mě, bohužel, vždy poslalo do hodně zničené tratě, ale i tak se mi podařilo všechny čtyři závody dojet. Přilétla i první vlaštovka v podobě 252 bodů ze slalomu - pro účast na Evropském poháru je třeba 240 a méně bodů. Už dnes si tedy dávám první předsevzetí do nového roku, a to vyjet si body v sezoně 2015/2016 na Evropský pohár ve všech kategoriích (SL, GS, SG.) 

Uteklo to jako voda. Je prosinec a tým ČATHS má za sebou již několik soustředění a ledovci a závody v Landgraafu v Holandsku. Po loňské nevydařené sezóně doháníme co se dá, a tak trávíme na horách veškerý možný čas - jen pak na ty články toho času moc nezbývá, ale alespoň si u toho trošku odpočinu. 

Jak jsem již psal, máme za sebou první závody, kterých jsem se ze sedících z našeho týmu zúčastnil jen já - Oldovi brání ještě doznívající zranění z loňska a Kristýna to odmarodila. Závody se jely na umělé sjezdovce, která je v kryté hale (viz. Dokumenty ke stažení) - takový velký mrazák. Jel se dvakrát slalom, který jsem začal trénovat jen dva dny před závody, takže to tak i dopadlo :( Nebyl jsem si moc jistý a jel jsem opatrně a tedy i pomalu, nicméně jsem dojel :) Výsledky ze závodů najdete v příslušné kategorii v pravo.

Hlavním cílem v Landgraafu byla zdravotní klasifikace od IPCAS, která je k závodění nezbytná a určuje můj handicap. Vzhledem k mému celkem dobrému zdravotnímu stavu (vzhledem k dalčím vozíčkářům lyžařům) jsem byl zařazen do kategorie LW12-1.

Nyní jsme již po dalším tréninku a tento týden odjíždíme do Rakouska na mistrovství německa v Super G (které jsem jel předevčírem tréninkově poprvé, ale pocity z něj mám rozhodně lepší, než ze slalomu, kde musím ještě hodně, hodně trénovat na nějaké lepší umístění) a IPCAS závody v SG, GS a SL. Sportu zdar a hezké svátky :)

Takové malé zpestření byly závody v holandském Landgraafu v ochlazované hale. Při venkovní teplotě 18 °C se tady lyžuje... Tentokrát nás doprovázela i nejmladší členka našeho týmu Linda - dcera našich trenérů, která nám vždy zpříjemňuje atmosféru. PS: Panoramata za námi jsou také umělé, ale s trochou fantazie si za chvilku připadáte jako v alpách :) 

Zde bohužel není moc co psát. Celá sezóna byla náročná po zdravotní stránce pro celý tým ČATHS - od drobných nemocí až po úrazy, které sezónu předčasně ukončily. Pár tréninků jsem stihl ještě koncem zimy na českých horách, tím však sezóna skončila a já se začal připravovat alespoň po fyzické stránce na tu další - plavání, posilování, opalování :), atd.

Léto nám skončilo a pomalu nám začíná zimní sezóna. Už nyní plánuje trenér první soustředění na říjen a listopad, kde proběhne příprava na každoroční závody na Pitztalu, které se konají koncem roku. Jsem zvědavý, jak to letos vše dopadne... Přes léto jsem se snažil docela hodně hýbat a sportovat, tak snad se to pozitivně projeví na výsledcích...

Jelikož nám zima letos nepřeje, musel jsem si náladu po závodech na Pitztalu spravit opět výletem do Rakouska. Stejně jsem musel za Praschbergerem, aby mi vyměnil vadný tlumič na lyži a vadné díly na stablikách, které měly výrobní vadu, proto se mi také na závodech oba zlomily. Výměna proběhla během hodiny a my se s manželkou zatím mohli projít po výrobní hale, kde se monoski a handbiky vyrábí.

Přípravně na závody jsem věnoval několik víkendů v rakouských alpách v pro mne známých střediscích (střídavě Kaunertal a Pitztal). Tento rok bohužel bez trenéra. I přes mou snahu se mi nedostalo podpory ČATHS, která v tomto roce podporuje jen handikepované lyžaře mířící na paralympiádu, což samozřejmě chápu. Závody na Pitztalu jsem již jednou absolvoval , a tak jsem se hodně těšil - známý a příjemný terén vhodný i pro začínající lyžaře, jako jsem já...

Na závody jsem vyrazil s podpůrným týmem z ČATHS a budoucíma paralympionikama - sedícím Oldou Jelínkem, Standou Loskou, který závodí v kategorii stojících, a zrakově handikapovaným Patrikem Hetmerem a jeho trasérem Mirkem Máčalou. Měl jsem se tedy od koho učit :) Nevýhoda byla opět absence trenéra Tomáše Lysého, který tým v letošním roce nedoprovází.

Večer před závodem jsme zjistili, že se závody pojedou na Rifflsee - blízké středisko pod ledovcem. To jsem trošku znejistil, toto středisko vůbec neznám a při nahlédnutí na panorama střediska jsem viděl téměř samé černé sjezdovky. No co se dá dělat, po navoskování lyží a nabroušení hran se šlo spát. V den závodu se mi začala lepit smůla na lyži - a nejen mě. Při rozlyžování na nejstrmějším kopci, co jsem kdy viděl, se mi zlomil jeden stablik (stabilizační lyže). Tak jsem čekal asi hodinu, než mi dovezli náhradní, který byl však asi o pět centimetrů kratší než ten můj a nářadá na seřízení se nepodařilo podpůrnému týmu včas sehnat, tak jsem na start nastoupil s tímto "drobným" handicapem. Opět jsem si povzdechl, že nejel náš zkušený trenér, který měl vždy vše při sobě. No nic, vyrazil jsem! Horní pasáž byla mírnější a já zde získal jistotu a sebevědomí, tak jsem to v další prudké pasáži pustil, s vidinou lepšího umístění. Ve velice úzkém rukávu mi při nájezdu do další branky podjela lyže, prorazil jsem ochranné sítě a skončil na dřevěném bednění. Pád byl dost tvrdý, odnesl to ale "jen" materiál - ohlá závodní lyže, zlomený druhý stablik a ukončený závod. Náladu měl zkaženou i Olda, jelikož za víkend závodění zničil o ostré kameny dvě lyže, které měl připraveny na paralympiádu - jelikož je středisko níže než ledovec, chybělo tu trochu sněhu. Poslední den závodů jsme jezdili jen pro zábavu, bohužel i tento den mi selhala technika a já nemohl díky vadnému tlumiči lyžovat.

Náladu mi však zvedli známé tváře z loňských závodů, s kterými jsem se znal od minula a mimo lyžování jsme stihli probrat spoustu jiných důležitých věcí. Vítězství se neslavilo, ale nejsou to mé poslední závody... Zato počasí bylo nádherné :)

Díky mnoha sponzorům a dárcům jsem si mohl lyži objednat už v červenci, kdy jsem zajel do rodinné dílny v Rakousku, abychom lyži správně zaměřili. Samotná výroba pak trvala přibližně dva měsíce a v říjnu již byla připravena k vyzvednutí. Celé léto jsem se těšil na zimu :) - až bude lyže hotová a budu ji moci vyzkoušet. Je to docela dálka, tak jsem spojil příjemné s užitečným, vzal si volno v práci a vyrazil s podpůrným týmem pro lyži a rovnou i na první letošní lyžování na Kaunertal. Lyžování to bylo úžasné - nová lyže, bezva lidi, krásné počasný (v noci mrzlo, takže sníh byl krásně tvrdý a přes den kolem 8°C a sluníčko, že se dalo lyžovat i v triku), málo lidí...

Na svatého Václava jsme jeli navštívit rodiče do rodného Ústí nad Labem. Zrovna začali růst houby, a tak se rozhodli, že půjdou ráno s manželkou na houby. Moc jsem si nedokázal představit, že půjdu s nimi, a tak jsem se smířil s tím, že zůstanu doma. Ráno mi to však nedalo, přivstal jsem si a vyrazili jsme společně. Taťka vybral les vhodný i pro vozík - rovinka, smrčky, vysbírané větve... Velké houby už byly vysbírané, ale vzhledem k mé nízké rychlosti jsem měl spoustu času koukat kolem sebe a než jsem někam dojel, vyrostla tam malá houba. Tak jsem nasbíral alespoň spoustu "miminek" (malých hub) a přispěl tak do výborné večerní smaženice.

V sobotu 25. května jsme se spolu s manželkou vydali do Karlových Varů, abychom se zúčastnili "závodu" RunCzech Rodinný běh 3km, který je určen pro celou rodinu, děti, babičky, dědečky i kočárky. A když i pro kočárky, tak i pro vozíky. Počasí nám moc nepřálo, celý den nám propršel - alespoň se člověk nespotil... :) Nakonec se mi závod podařilo dokončit, bez pomoci, za neuvěřitelných 19:56 minut. Výborného času jsem dosáhl také díky novému sportovnímu vozíku Avandgarde CLT od firmy Ottobock. Původní vozík mi po roce užívání zrezl, vypadlo mu ložisko z předního kola a celkově už také nebyl v kondici. Nový vozík má poloviční váhu, dobře se v něm sedí a supr jede... Rodinný běh 3km - Karlovy Vary byl pouze zahřívacím kolem pro 1/2Maraton v Ústí nad Labem, kterého se 15. září 2013 budu účastnit.

I tento víkend byly příznivé podmínky pro lyžování na českých horách. Proto jsem neváhal a se svým pomocným týmem (Zuzka, Míra, Zdenda) jsme vyrazili do Pece pod Sněžkou. 13.-14. dubna zde byla poslední možnost využít služeb lyžařského areálu. Podmínky byly nejlepší vždy po ránu, odpoledne sníh tál a těžkl. V 8° C nad nulou se není čemu divit... V sobotu jsem se účastnil závodů v obřím slalomu, které pořádal TJ Slovan Pec. Vzhledem k tomu, že jsem ve své kategorii (kategorie handicapovaných) startoval jediný, skončil jsem na 1. místě :) Šlo spíše o zábavu než o závodění. Díky pomocnému týmu a TJ Slovan Pec jsem zažil nádherné rozloučení se zimní sezónou 2012/2013. Děkuji! Pár fotek z jarní Pece najdete ve fotogalerii

Právě jsem se vrátil z báječného lyžování ve skiareálu STOH Svatý Petr. Teplé počasí, málo lidí, pěkně upravená sjezdovka - příští víkend jedu znovu :) Když holt stále nepřichází jaro, je třeba ještě trošku využít té zimy.

Bohužel se mi nepodařilo vypůjčit si monoski na Telnický rohlík, musím tedy svou účast na letošním závodu zrušit. Věřím, že spousta z Vás se závodů účastnit bude, a těším se na vaše fotky a vyprávění.

Konečně mi srostly všechny jizvy, které mi vznikly při prosincové operaci trachey, a mohl jsem se pustit do opravdového tréninku. První dva dny jsme vyjeli na mírný Kněžický vrch ve Vrchlabí. Byly to zahřívací dva dny před tréninkem obřího slalomu na Stohu ve Špindlerově Mlýnu. Abych řekl pravdu, když jsem Stoh poprvé uviděl, zmrzl mi úsměv na tváři. Naštěstí jsme na vleku jezdili jen do poloviny kopce, kde je sjezdovka mírnější. I tak jsem se při tvrdých pádech klouzal dalších 20 metrů po ledové krustě, než jsem zastavil. Zaskočila mě slova trenéra: „Nahoře na té rovince se ti to moc nerozjede. Tak tam udělej dva tři dlouhé oblouky, ať si zvykneš na tu rychlost…“ No a co myslíte? Nevím, kde tu rovinku viděl… Ale co, rozjel jsem se, udělal tři dlouhé oblouky, pořádně se nahnul, spadl, vyrazil si dech a narazil koleno. Myslel jsem si, že už se mi nemůže nic stát, ale zkuste to vysvětlit mému kolenu… :) Nakonec jsme si s Kristýnou  Křenovou (dlouholetá závodnice na monoski) pěkně zatrénovali nejen obří slalom, ale i slalom což pro mě bylo něco zcela nového – větší mrštnost, krátký oblouk, srážení tyček...

Byla to radost, pomáhat s natáčením spotu Konta BARIÉRY k jeho 20ti letému výročí. Jsem jedním z desetitisíců lidí, kterým nadace díky Vám pomáhá. Každá koruna, kterou pošlete, pomůže. I malý příspěvek má smysl, když vás přispívají tisíce... Peněz je stále méně, než kolik je jich třeba. Lidé s handicapem si tak mohou koupit příslušenství k vozíku, provést v bytě bezbariérové úpravy, pořídit si modernější sluchadlo... Více informací o Kontu BARIÉRY a možnostech pomoci nejen mě, ale i dalším lidem se dočtete na stránkách www.kontobariery.cz Dary a pomoc pro mne můžete zasílat na zvlášť zřízený sponzorský podúčet u Konta Bariéry č.ú.: 777 777 222 / 0800 pod v.s.: 8604233209. Děkuji všem co pomáhají, díky Vám je teď život s handicapem stejně plnohodnotný, jako byl dříve! 

Tento víkend jsem konečně mohl znovu na lyže. Stále mě však limituje pooperační stav a na jízdě byla má opatrnost velice znát. Vrátil jsem se na kopce, na kterých jsem od mala vyrůstal - v sobotu na Telnici a v neděli na Bouřňák v Krušných horách. Byl to fajn pocit, opět jezdit na starých známých sjezdovkách. Za pěkný zážitek bych chtěl poděkovat hlavně provozovatelům obou středisek (Ing. Jindřichu Holingerovi - Ski Telnice a panu Tomáši Tvrdíkovi - Sport Centrum Bouřňák) a všem vlekařúm, kteří mi usnadnili příjezd k vleku a zajišťovali uchycení kotvy k monoski. Zdravotní stav mi boužel ještě stále neumožňuje pravidelně trénovat, a tak se prozatím soustředím na domácí přípravu a zlepšení fyzické kondice plaváním a cvičením... 

Sníh konečně napadl i u nás a pomalu se otvírají všechna lyžařská střediska. 24. ledna jdu na pooperační kontrolu, kde se dozvím, zda už mohu zpátky na lyže a pokračovat v tréninku. Jestli vše dobře dopadne, chtěl bych příští víkend vyrazit na Telnici v rodných Krušných horách. Dne 9. března 2013 se zde jede i místí závod - Telnický rohlík, kterého bych se velmi rád zůčastnil. Jedná se o závod pro veřejnost, kde si každý vybere z mnoha kategorií. Akci pořádá Ski klub Telnice. Další informace a přihlášku najdete na  www.telnickyrohlik.cz

Chtěl bych všem popřát do nového roku 2013 hodně štěstí, zdraví a pracovních úspěchů... Tímto zdravím a děkuji všem, kteří absolvovali Novoroční výstup na Lovoš, za jejich pomoc a povzbuzující slova při výstupu. Po třech hodinách jsme vystoupali na vrchol a zaslouženou odměnou nám byl nádherný pohled na České středohoří, okolí Lovosic a Litoměřic. Děkuji, že mi přispíváte na Konto Bariéry na pořízení monoski, kterou si snad již brzy budu moci pořídit. Vaše pomoc mi umožní sportovat a trávit volný čas aktivním pohybem se svou rodinou a přáteli. Život nekončí, jen je jiný... Přeji Vám pevné zdraví!!! Fotky z výletu na Lovoš najdete ve fotogalerii.  

Ač jsem dva týdny po poslední operaci, rozhodl jsem se udělat něco pro své tělo a vyrazit s T-Clubem na výlet. Vánoční cukroví udělalo své a teď je řada na nás, pojďte také! Trasu pro invalidy jsem si trošku upravil, aby toho nebylo na můj doprovod moc... :) Vyrážíme v 8:48 z Prahy hl.n. a v Lovosicích přestoupíme na vlak do Oparna, kde budeme v 10:13. To nám trasu trošku zkrátí a navíc budeme mít téměř hodinový náskok tak, abychom se s ostatními sešli na vrcholu Lovoše. Dolů z kopce to už bude hračka. Těším se na vás! Více info na https://www.tclub.cz/usti-nad-labem/novinky/

Tentokrát jsme se za sněhem vydali na rakouský ledovec Pitztal (od 4. do 9. prosince 2012), kde na nás čekala pěkná kopa sněhu a silný mráz. Patero vrstev oblečení mě však ochránilo nejen od mrazu, ale také při pádech, kterých však už nebylo tolik jako minule. Od středy do pátku jsem se zájmem sledoval závody Evropského poháru alpského lyžování handicapovaných, které se tu konaly. Účast na Evropském poháru je podmíněna ziskem určitého počtu bodů z ostatních závodů, takže jsem se bohužel účastnit nemohl.

Poslední den soustředění jsem se dočkal a mohl jsem odstartovat na svých prvních závodech v obřím slalomu. Vzhledem ke špatnému počasí, které nás provázelo, jsem toho moc nenatrénoval, o tréninku průjezdu bran ani memluvím... V den závodu nás neminuly drobné komplikace s autem. Díky silnému mrazu jsme nenastartovali. Tak musel trenér a jeden z našich asistentů tlačit celé tři kilometry auto z kopce než naskočilo. Na závody jsme tak přijeli s hodinovým zpožděním a přišli jsme o možnost prohlídky tratě, start závodu jsme však stihli.

Závody IPC Alpine Skiing v rakouském Pitztalu měly hojnou účast výborných zahraničních závodníků a mým hlavním cílem bylo dojet do cíle a užít si to. Nakonec jsem z 32 sedících závodníků dojel do cíle jako 21., 10 lyžařů závod nedojelo a byli diskvalifikováni. Zážitek to byl jen těžko popsatelný a hlavně motivující pro další tréninky a závody.

Dnes jsem se vrátil z prvního letošního lyžování na Kaunertalu v Rakousku. A zážitek to byl skutečně nevšední. Krásné prostředí, čistý vzduch, fajn parta...

První den jsem pod vedením zkušených asistentek a trenéra absolvoval základní výcvik a průpravu potřebnou k samotnému lyžování. Více než lyžování jsem se věnoval spíše nácviku bezpečných pádů... :) Zjistil jsem, že to nebude tak snadné, jak jsem si představoval. Nezahodil jsem však lyži do žita a vzpomněl jsem si na mé začátky na snowboardu, které nebyly snadné, ale nakonec jsem se to naučil. Další den už byl optimističtější, veselejší, potrénoval jsem smýkaný a rychlý oblouk a pěkně jsem si zajezdil. Třetí den už jsem byl docela potlučený a padla na mě únava. Po kvalitním odpočinku jsem zažil velký zlom, kdy rozdíl mezi být unavený a být odpočatý byl jako neumět lyžovat a umět lyžovat. Zlomily se všechny bariéry a já si mezi zdravými lyžaři opět připadal jako dřív a jízdu jsem si užíval stejně jako všichni ostatní.

Zajímavá byla také cesta zpět do České republiky, kdy nám na německé dálnici došla nafta. Poté, co trenéra odvezla německá policie pro kanystr s naftou a tu jsme dolili, tak se nám vybila baterie a my museli čekat na odtahový vůz a servis. Po třech hodinách jsme byli opět na cestě a v ranních hodinách jsme šťastně dorazili domů... :)

Ač jsem chtěl hned toto úterý odjet na první závody do Landgraafu, po krátké úvaze jsme se domluvili s trenérem Tomášem Lisým akci zrušit. Vzhledem k mé únavě a vysílení po tréninku na Kaunertalu, by byl přínos z těchto závodů pro mne minimální a je třeba ještě trénovat. Ač jsem trochu zklamaný, věřím jeho zkušenostem a vím, že za jeden týden se závodníkem na světové úrovni nestanu. Naplánovali jsme však další soustředění od 4. do 9. prosince 2012 na Pitztale v Rakousku, které bychom spojili s účastí na závodech, které se zde budou konat. Ať už závody dopadnou jakkoli, získám zde své první zkušenosti ze závodního prostředí, které budu do budoucna potřebovat.

Pár prvních fotek z mého lyžování najdete ve fotogalerii.