Zvláštní poděkování Davidovi
V roce 2011 jsem měl úraz na paraglidingu, strávil jsem sedm měsíců v nemocnici, kde mě každou chvíli operovali, aby mi zachránili nejdříve život, pak i nohy. Nohy mi zachránili, ale moc nefungovaly, skončil jsem na invalidním vozíku. První vozíček jsem dostal v nemocnici, chtěl jsem zůstat stále aktivní a hýbat se, jezdit na výlety bez ohledu na terén, a tak – na to vozík nebyl dělaný a vydržel mi asi rok – zreznul, odpadávali mu díly, kola se netočila… A právě při výběru nového vozíku jsem dostal kontakt na Davida Krumpolce, že by mi mohl pomoct zůstat aktivní a ještě se zdravotně zlepšit.
Taková nabídka se neodmítá, vzal jsem si telefon a hned se domluvil na první setkání (trénink). Hned v první chvíli mi David sednul jako člověk i jako odborník, odcházel jsem od něho zničený (fyzicky, tak tomu má přeci po cvičení být) a s úsměvem na tváři (šťastný, že někdo takový je). Začínali jsme úplně od začátku, učil mě zapojovat i ty nejmenší svaly, které jsem schopný ovládat a s jejich pomocí jsem sílil a hýbal se více a více. Začátky byly opravdu těžké, ale kruček po krůčku jsem se zlepšoval a byl stále více soběstačný.
Samozřejmě jsem s Davidem sdílel svůj úmysl reprezentovat ČR v lyžování na Zimních Paralympijských hrách, a tak jsme cvičili intenzivněji a intenzivněji a bylo to znát na těle a hlavně při lyžování.
K individuálním cvičení přibyly rychle i soukromé hodiny plávání, skupinová a kruhová cvičení s dalšími Davidovými svěřenci – a já se posouval dál. S Davidem to není jen o cvičení, pečuje nejen o mé tělo, ale i o duši. Vždycky pozná, když mě něco trápí a je mi oporou i po psychické stránce, můžu s ním mluvit o všem. Vděčím mu za hodně a jsem moc rád, že jsem se s ním před lety seznámil. Kde jsem teď, jsem hlavně díky Davidovi. Za ty roky jsem si na tu všechnu péči zvykl a někdy na něj s poděkováním zapomenu, vždy tu pro mě je a vím, že to samozřejmost není. Je to nejenom skvělý trenér, ale i výborný kamarád. Děkuju, Davide!