Archivní slalomky, které jsem měl po Oldovi už dosloužily a je nejvyšší čas na jejich výměnu. Na příštím závodě je nahradí nový model od českého výrobce lyží, běžek a snowboardů firmy Sporten - konkrétně pak závodní model AHV 06 SL. Mé první jízdy na lyžích v roli vozíčkáže byly právě na lyžích této značky. A už teď se nemůžu dočkat, až je projedu na nejbližším tréninku, až se zaříznou do sněhu...

První závody letošní sezóny se konaly tradičně v holandském Landgraafu. Jedná se o příjemný kopeček v obrovské hale, takže se zde lyžuje po celý rok. Jely se zde dva slalomy. První jsem měl rozjetý docela slušně, ale ve třetím kole mi nevydržely nervy a špatně sražená brána mě poslala k zemi... Druhý závod jsem jel mnohem opatrněji a nakonec jsem obsadil pěkné 14. místo s 277 body.  Na paralypiádu se potřebuji dostat pod 220 bodů. Mám ještě velké rezervy a rozdíl mezi jízdou v tréninku a v závodu je obrovský - nervy holt pracují. Jestli někdo víte o dobrém sportovním psychologovi, pište na můj email, nebo rovnou volejte. Děkuju :)

Na první letošní lyžování jsem vyrazil už tento týden na rakouský Pitztal. Po celou dobu bylo pěkné počasí, tak jsem se mohl naplno věnovat rozlyžování a tréninku. Až na zlomenou lyži a vytržené vázání se mi lyžovalo neuvěřitelně. Znát byla především letní příprava, kdy se mi téměř denně věnoval fyzioterapeut a kondiční trenér David Krumpolc. Sezóna může začít ;o)

O čem jsem minulý článek nepsal, je drobná nehoda, které jsem nepřikládal moc důležitosti: hned první den na tréninku v Rakousku jsem se při přesedání na vozík netrefil a spadl na lyžařské vybavení, vyrazil jsem si dech a docela mě bolela žebra(neptejte se jak, to se prostě stává :). Pro jistotu jsme jeli hned do nemocnice, kde mi udělali rentgen a řekli, že mám žebra jen naražená. Tím jsem považoval věc za vyřešenou, neustále mě něco bolí, takže mě to v tréninku nezastavilo a hned jsme vyrazili na kopec. Předepsaná analgetika mě v koňské dávce dokázali utěšit a já mohl trénovat. Kontrolu v ČR jsem již pokládal za bezpředmětnou - otravovat doktory, že mě žebra stále bolí - stejně se s tím nedá nic dělat.

Po návratu z tréninku do ČR jsem se snažil odpočívat, aby bylo na závodech lépe. Chvilku mi to i vydrželo :) Tyto závody byly trošku vyjímečné. Mimořádně jsem vyrazil bez doprovodu všech trenérů (běžně pracují a měli vybrané volno, tak jsem s Kristýnou jel jen s asistentama.) No, těžko se to vysvětluje, až když jsem se postavil na start, zjistil jsem, jak mi trenéři vždy pomáhají při prohlídce trati a před samotným startem, kdy sledují kritická místa a průběžně mě informují, na co a kde si mám dát pozor... Tentokrát mi to chybělo :( 

Trať jsem měl ještě v živé paměti z minulého týdne, což bylo fajn. První den se jela super kombinace (slalom a super obří slalom). SG se jezdí ve vysoké rychlosti a trať už byla dost rozbitá (někomu se podařila i na dvakrát zlomit lyži,) tak jsem jel opatrněji - chyběli mi trenéři a jejich aktuální informace z trati. Slalom už jsem jel naplno a nakonec obsadil 9. místo. Po závodě jsem však cítil paralyzující bolest na žebrech, vzhledem k diagnóze z minulého týdne jsem to však neřešil a v bolestech odjel závody i další dva dny. Celkově se mi podařilo vylepšit body a pořadí ve světovém žebříčku ve všech disciplínách. Tak jsem měl radost.

V Rakousku jsem již do nemocnice nechtěl, tak jsem to nechal až na návrat do ČR, kde mi diagnostikovali 4 zlomená žebra, že to asi v Rakousku přehlédli... No nedá se nic dělat, nikdo není neomylný. Na srůst žeber je však potřeba klid bez pohybu, tím tedy musím ukončit letošní sezónu a na mistrovství Francie se ukáži až příští rok a v plné síle...