Jelikož nám zima letos nepřeje, musel jsem si náladu po závodech na Pitztalu spravit opět výletem do Rakouska. Stejně jsem musel za Praschbergerem, aby mi vyměnil vadný tlumič na lyži a vadné díly na stablikách, které měly výrobní vadu, proto se mi také na závodech oba zlomily. Výměna proběhla během hodiny a my se s manželkou zatím mohli projít po výrobní hale, kde se monoski a handbiky vyrábí.

Přípravně na závody jsem věnoval několik víkendů v rakouských alpách v pro mne známých střediscích (střídavě Kaunertal a Pitztal). Tento rok bohužel bez trenéra. I přes mou snahu se mi nedostalo podpory ČATHS, která v tomto roce podporuje jen handikepované lyžaře mířící na paralympiádu, což samozřejmě chápu. Závody na Pitztalu jsem již jednou absolvoval , a tak jsem se hodně těšil - známý a příjemný terén vhodný i pro začínající lyžaře, jako jsem já...

Na závody jsem vyrazil s podpůrným týmem z ČATHS a budoucíma paralympionikama - sedícím Oldou Jelínkem, Standou Loskou, který závodí v kategorii stojících, a zrakově handikapovaným Patrikem Hetmerem a jeho trasérem Mirkem Máčalou. Měl jsem se tedy od koho učit :) Nevýhoda byla opět absence trenéra Tomáše Lysého, který tým v letošním roce nedoprovází.

Večer před závodem jsme zjistili, že se závody pojedou na Rifflsee - blízké středisko pod ledovcem. To jsem trošku znejistil, toto středisko vůbec neznám a při nahlédnutí na panorama střediska jsem viděl téměř samé černé sjezdovky. No co se dá dělat, po navoskování lyží a nabroušení hran se šlo spát. V den závodu se mi začala lepit smůla na lyži - a nejen mě. Při rozlyžování na nejstrmějším kopci, co jsem kdy viděl, se mi zlomil jeden stablik (stabilizační lyže). Tak jsem čekal asi hodinu, než mi dovezli náhradní, který byl však asi o pět centimetrů kratší než ten můj a nářadá na seřízení se nepodařilo podpůrnému týmu včas sehnat, tak jsem na start nastoupil s tímto "drobným" handicapem. Opět jsem si povzdechl, že nejel náš zkušený trenér, který měl vždy vše při sobě. No nic, vyrazil jsem! Horní pasáž byla mírnější a já zde získal jistotu a sebevědomí, tak jsem to v další prudké pasáži pustil, s vidinou lepšího umístění. Ve velice úzkém rukávu mi při nájezdu do další branky podjela lyže, prorazil jsem ochranné sítě a skončil na dřevěném bednění. Pád byl dost tvrdý, odnesl to ale "jen" materiál - ohlá závodní lyže, zlomený druhý stablik a ukončený závod. Náladu měl zkaženou i Olda, jelikož za víkend závodění zničil o ostré kameny dvě lyže, které měl připraveny na paralympiádu - jelikož je středisko níže než ledovec, chybělo tu trochu sněhu. Poslední den závodů jsme jezdili jen pro zábavu, bohužel i tento den mi selhala technika a já nemohl díky vadnému tlumiči lyžovat.

Náladu mi však zvedli známé tváře z loňských závodů, s kterými jsem se znal od minula a mimo lyžování jsme stihli probrat spoustu jiných důležitých věcí. Vítězství se neslavilo, ale nejsou to mé poslední závody... Zato počasí bylo nádherné :)

Díky mnoha sponzorům a dárcům jsem si mohl lyži objednat už v červenci, kdy jsem zajel do rodinné dílny v Rakousku, abychom lyži správně zaměřili. Samotná výroba pak trvala přibližně dva měsíce a v říjnu již byla připravena k vyzvednutí. Celé léto jsem se těšil na zimu :) - až bude lyže hotová a budu ji moci vyzkoušet. Je to docela dálka, tak jsem spojil příjemné s užitečným, vzal si volno v práci a vyrazil s podpůrným týmem pro lyži a rovnou i na první letošní lyžování na Kaunertal. Lyžování to bylo úžasné - nová lyže, bezva lidi, krásné počasný (v noci mrzlo, takže sníh byl krásně tvrdý a přes den kolem 8°C a sluníčko, že se dalo lyžovat i v triku), málo lidí...

Na svatého Václava jsme jeli navštívit rodiče do rodného Ústí nad Labem. Zrovna začali růst houby, a tak se rozhodli, že půjdou ráno s manželkou na houby. Moc jsem si nedokázal představit, že půjdu s nimi, a tak jsem se smířil s tím, že zůstanu doma. Ráno mi to však nedalo, přivstal jsem si a vyrazili jsme společně. Taťka vybral les vhodný i pro vozík - rovinka, smrčky, vysbírané větve... Velké houby už byly vysbírané, ale vzhledem k mé nízké rychlosti jsem měl spoustu času koukat kolem sebe a než jsem někam dojel, vyrostla tam malá houba. Tak jsem nasbíral alespoň spoustu "miminek" (malých hub) a přispěl tak do výborné večerní smaženice.

V sobotu 25. května jsme se spolu s manželkou vydali do Karlových Varů, abychom se zúčastnili "závodu" RunCzech Rodinný běh 3km, který je určen pro celou rodinu, děti, babičky, dědečky i kočárky. A když i pro kočárky, tak i pro vozíky. Počasí nám moc nepřálo, celý den nám propršel - alespoň se člověk nespotil... :) Nakonec se mi závod podařilo dokončit, bez pomoci, za neuvěřitelných 19:56 minut. Výborného času jsem dosáhl také díky novému sportovnímu vozíku Avandgarde CLT od firmy Ottobock. Původní vozík mi po roce užívání zrezl, vypadlo mu ložisko z předního kola a celkově už také nebyl v kondici. Nový vozík má poloviční váhu, dobře se v něm sedí a supr jede... Rodinný běh 3km - Karlovy Vary byl pouze zahřívacím kolem pro 1/2Maraton v Ústí nad Labem, kterého se 15. září 2013 budu účastnit.