Letošní příprava pokračovala na Kaunertalu v Rakousku. Je to srdcová záležitost, před více než deseti lety jsem si tady poprvé sedl do monoski a začal se učit lyžovat s trenérem Tomášem Lisým. Tehdy jsem se nadchl a vydrželo mi to až doteď. Je za mnou dlouhá cesta a ještě delší snad přede mnou :) I když věk je znát, pády jsou bolestivější, zranění se pomaleji hojí, ale radost z ježdění je pořád obrovská. O trenéra Pavla Fišera jsme bohužel přišli, tak uvidíme, jak bude nakonec sezona vypadat, je to velká škoda.

Lyžařskou přípravu na letošní sezónu jsem začal o něco dříve soustředěním na Norském ledovci Fonna. Letos mě čeká Mistrovství světa, chci být připraven a nic nenechat náhodě!  Lokace byla vybrána hlavně z důvodu výborných podmínek k tréninku SG, ke kterému není celkově moc příležitostí, abych na MS mohl tentokrát reprezentovat ČR i v rychlostních disciplínách. Soustředění jsem absolvoval společně s paralyžařem Petrem Novotným a v rámci inkluze se zdravými lyžaři s Kačkou Sýkorovou.

Část soustředění bohužel propršela, nebo byla mlha - i tak jsme každou minutu provozu vleku využili k tréninku SL nebo GS a k odpolednímu cvičení na zlepšení kondičky a protažení. Nakonec se počasí umoudřilo a my měli ideální podmínky na trénink SG.

Trenérka Veronika Fišerová ve spolupráci s trenérem české závodnice Kačky Sýkorové Pavlem Fišerem připravili Super G dlouhé téměř 3000 metrů. Trať měla úmyslně i několik skoků, abychom se trošku proletěli a trénink SG byl dokonalý. Předposlední tréninkový den mě jeden ze skoků dost potrápil. Přes hladké přistání po dlouhém letu bohužel nevydrželo vázání a rozpadlo se - po následném tvrdém pádu jsem skončil v nemocnici s otřesem mozku, pohmožděnými plícemi a zlomenými žebry. I tak jsem parádně potrénoval a přes drobné zranění, které ke sportu patří, byl trénink boží, a to hlavně zmíněné SG.

Následky pádu mohly být mnohem horší, nebýt kvalitní přilby a chrániče páteře od POC (Děkuji LSK Ski&Outdoor za podporu) - když sportovat, tak jedině bezpečně! Teď už mám pár dní po úrazu a cítím se mnohem lépe. Čeká mě pár týdnů klid na srůstání žeber, o to více musím pak přidat, abych pauzu nahnal a nechyběla mi příprava v zimní sezoně. Děkuju všem sponzorům a partnerům, díky kterým se mohlo soustředění uskutečnit, bez vás by to nešlo!

V roce 2011 jsem měl úraz na paraglidingu, strávil jsem sedm měsíců v nemocnici, kde mě každou chvíli operovali, aby mi zachránili nejdříve život, pak i nohy. Nohy mi zachránili, ale moc nefungovaly, skončil jsem na invalidním vozíku. První vozíček jsem dostal v nemocnici, chtěl jsem zůstat stále aktivní a hýbat se, jezdit na výlety bez ohledu na terén, a tak – na to vozík nebyl dělaný a vydržel mi asi rok – zreznul, odpadávali mu díly, kola se netočila… A právě při výběru nového vozíku jsem dostal kontakt na Davida Krumpolce, že by mi mohl pomoct zůstat aktivní a ještě se zdravotně zlepšit.

Taková nabídka se neodmítá, vzal jsem si telefon a hned se domluvil na první setkání (trénink). Hned v první chvíli mi David sednul jako člověk i jako odborník, odcházel jsem od něho zničený (fyzicky, tak tomu má přeci po cvičení být) a s úsměvem na tváři (šťastný, že někdo takový je). Začínali jsme úplně od začátku, učil mě zapojovat i ty nejmenší svaly, které jsem schopný ovládat a s jejich pomocí jsem sílil a hýbal se více a více. Začátky byly opravdu těžké, ale kruček po krůčku jsem se zlepšoval a byl stále více soběstačný.

Samozřejmě jsem s Davidem sdílel svůj úmysl reprezentovat ČR v lyžování na Zimních Paralympijských hrách, a tak jsme cvičili intenzivněji a intenzivněji a bylo to znát na těle a hlavně při lyžování.

K individuálním cvičení přibyly rychle i soukromé hodiny plávání, skupinová a kruhová cvičení s dalšími Davidovými svěřenci – a já se posouval dál. S Davidem to není jen o cvičení, pečuje nejen o mé tělo, ale i o duši. Vždycky pozná, když mě něco trápí a je mi oporou i po psychické stránce, můžu s ním mluvit o všem. Vděčím mu za hodně a jsem moc rád, že jsem se s ním před lety seznámil. Kde jsem teď, jsem hlavně díky Davidovi. Za ty roky jsem si na tu všechnu péči zvykl a někdy na něj s poděkováním zapomenu, vždy  tu pro mě je  a vím, že to samozřejmost není.  Je to nejenom skvělý trenér, ale i výborný kamarád. Děkuju, Davide!

Po krátké pauze po Paralympijských hrách jsem zamířil na závody v Rakouském Kühtai. První den zařídil trenér trénink v branách na GS, to bylo super, zbytek střediska nebyl moc upravený. Při jízdách s trenérem stále zjišťuji a zkouším, jak lyže může pracovat lépe. Cítím tam velký posun a zároveň velký prostor pro zlepšení, limity nejsou a pustí mě to, kam jen chci. Mám z toho dobrý pocit, musím ale v létě zabrat se svým fizio Davidem Krumpholzem, abych byl na zimu ready a v plné síle.

Závody byly perfektní. Lyže připravené na jedničku, jinak to od trenéra ani neznám. Prohlídk tratě GS v pohodě, nebylo co řešit. Při závodní jízdě se mi dařilo držet dobrou stopu, když jsem začal lehce podjíždět v dolní části, řešil jsem to jen rychlejším zářezem – bylo to tak tak bezpečné na udržení v trati a nesejmutí brány, ale měl jsem kratší stopu a byl rychlejší. Poslední kolo jsem vyjel do hlubokého sněhu mimo trať, už to bylo trošku odskákané a včas se mi nepodařilo zatočit. Měl jsem rychlost a hned se dostal zpět do tratě a ostřejší jízdou jsem něco málo ze ztráty stáhnul. Oba závody jsem dokončil na vítězné pozici. Pro mě byl vítězný hlavně pocit z jízdy.

Další den se jely slalomy, na které jsem si tolik nevěřil. Podrženě a na jistotu jsem to jet nechtěl, vzal jsem to jako výborný trénink. V prvním kole jsem chyboval a do druhého kola nastupoval se značnou ztrátou. Bohužel druhé lepší kolo k posunu nestačilo a dojel jsem 4. Do druhého závodu jsem věděl, že jsou soupeři opravdu dobří a mají natrénováno. Bezpečné „sklouznutí“ mi dobrý výsledek nemohlo zaručit. V druhém závodě jsem byl v prvním kole opatrný u vlásen a časová ztráta mě posunula na třetí místo. Druhé kolo jsem jel vítězit – a myslím, že se to i povedlo. Nakonec jsem skončil druhý s minimální ztrátou na prvního a hlavně opět s dobrým pocitem ze zajeté jízdy. Děkuju všem sponzorům a realizačnímu týmu (trenér Pavel Fišer, asistenti Verča Fišerová a Vašek Tichánek) za support a funklub během závodů!