Na tento trénink jsem konečně vyrazil s novou monoski Tessier, dovezli ji těsně před odjezdem. Děkuju všem sponzorům a dárcům, kteří mě podporují!!! Tessier je z Francie a jezdí na něm ti nejlepsí světoví závodníci. Už při usazení v monoski jsem se cítil jak v peřince, konečně funkční tlumič... Celý kemp byl hlavně o nastavení monoski, má několik poloh a při každé se chová jinak. Času je ale málo, za dva měsíce odlétám na Mistrovství světa do norského Lillehammeru a potřebuju trénovat s jedním ideálním nastavením - to jsou nervy. Nakonec jsem zvolil střední univerzální polohu, první jízdy byly pocitově fajn, už jen doladit tuhost tlumiče, to zase příště. Při jízdě jsem cítil velký rozdíl, krásně mi sedí, reaguje na každý můj pohyb, perfektně tlumí terénní nerovnosti. Je to radost, posune mě zase dál...

Počasí bylo krásné, jen jedno ráno nás z kopce zahnala mlha co se tak nenápadně přivalila přes kopec a nejednou byla všude a nedala se ani krájet. Vydrželi jsme a odpoledne přišla odměna v podobě sluníčkové lyžovačky na kterou jsme zvyklí. S tréninkem nám pomáhala i Verča, trenérova manželka. Spolu nám stavěli trať a večer nám Verča dávala do těla při protahovacím a posilovacím cvičení.

Nedočkavě jsem vyhlížel pošťáka s vysněnou novou Monoski, abych si na ni co nejdříve zvykl. Ta stará už je po smrti, osm let závodění je hodně znát - tlumič ko, skořepina ko, brzdičky ko... Bohužel jsem se nedočkal, snad už příště. Další trénink jsme směřovali na vzduch na rakouský Molltal. Ubytování nám trenér zajistil přímo na ledovci - ve 3000m.n.m. je řidší vzduch, rychleji se člověk unaví, ale hned je na sjezdovce a neztrácí čas dojížděním. Tak moc jsme se nemohli dočkat manžestru, že jsme půl hodiny čekali u sedačky než se rozjede, ale stálo to za to :) Trénovali jsme obří slalom. Jak to tak u mě bývá, i tento trénink jsem utrpěl zranění, v branách jsem přeletěl přes hlavu a narazil si rameno, ruku zvednu na úroveň ramene a tam končím, snad to rozhýbu - ale i s tím se dalo jezdit, nebude to vážné :) Na konci kempu jsme provětrali ještě SGčka a dali si pár jízd na dlouhých lyžích.

EDIT 2021/12: Cestou domů mi volal vedoucí sekce Marek Dušek s úžasnou zprávou, že mi byla schválena Divoká karta na Paralympiádu v Pekingu :))) V první chvíli jsem cítil obrovskou radost a zároveň velkou odpovědnost. Je to sen každého sportovce, reprezentovat svou zemi na Paralympijských hrách. A sny se mají plnit. Kvalifikační kritéria jsem splnil, nevědělo se ale, jestli pro ČR bude alokován dostatečný počet míst a Divoká karta zajista místo navíc. Omlouvám se, informaci jsem si do konce roku nechal jen pro sebe a pár nejbližších. Hodně věcí se tím pro mě změnilo, vše ostatní šlo stranou a já se soustředil hlavně na přípravu.

Zase na ledu :) Minulý trénink mi trenér padl do oka, a teď jsem z něho nadšený a těším se na společnou sezonu. Na ledu jsem si byl tentokrát jistější, hodně pomohli rady trenéra a zkušenosti z haly ze začátku září. Hned první den jsem se pustil do tyčí a trenér mě nešetřil. Den ode dne byl bolestivější, jak jsem v rychlosti srážel brány. Kombinézy mají vycpávky pro zdravé lyžaře, jako sedící beru bránu trošku jinak a každou chvíli mě nějaká švihne zrovna tam, kde ochranu nemám. Byla to taková bolest, že jsem se třetí den bránám schválně vyhýbal. Tak se ale nedá jezdit, sestrojili jsme oblek z karimatky, který rány tlumil a jezdilo se dál. I tak výsledek stojí za to ;)

Po opravdu krátké letní pauze jsme se opět vydali trénovat. Na ledovec to ještě není, a tak nám trenér domluvil halu v Litvě. Litva je samá rovina, místo kopce mají lešení, to jsem ještě neviděl. V hale na nás místo sněhu čekal na tréninkové části pouze a jen čistý led. Naštěstí má trenér mnoho předností a jednou z nich je výborný servis lyží. Věřím, že kdyby chirurg dostal do ruky jeho slalomku, zvládl by s ní místo skalpelu i operaci slepého střeva. Jízda na ledu byla doslova na ostří nože, během tréninku v tyčích jsem za jediný den vystřídal několik lyží. I přes perfektně připravené lyže mi trvalo několik hodin, než jsem si na led trošku zvykl. Je to jiné jak sníh, kde se stačí maličko naklonit a lyže zatočí. Na ledu je třeba lyži věřit, zatížit a zaříznout ji do ledu, chyby se neodpouští. No ale jak se říká: "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!"