Jedny z posledních závodů této sezony - MČR 2019. Tradičně se konalo v Rokytnici nad Jizerou, byl jsem na domácí půdě a bylo to znát. Hlavně jsem rád, že se sešla celá česká repre - to zajistilo bezvadnou náladu a atmosféru. Přijely i Slováci, Angláni, Švýcaři, Holanďani, Poláci... Byly to pěkný závody. 

Počasí nás trošku zlobilo a první den skoro nebylo vidět na krok, naštěstí se jel pomalejší slalom, tak to tolik nevadilo. Druhý den vykouklo sluníčko a jelo se parádně, tentokrát GS, první místo mi uteklo o 0,03 sekundy :) Podobnou ztrátu jsem měl i další den na první místo v SG. Tak jsem sebral tři stříbra, jednu bramboru a jelo se domů.

Ještě mě čeká NC Rakouska, na které se hodně těším, opět bychom se měli sejít všichni a užít si bezva závody.

World Para Alpine Skiing Championships začíná - mé první mistrovství světa - nádherná atmosféra v malebném městečku Kranjska Gora... Zítra se jdeme podívat na závodní pistua od pondělí jedeme bomby.

Na první kemp jsem vyrazil na Pitztal - tak málo sněhu si nepamatuji... I tak jsem se dobře rozjezdil, vyzkoušel monoski od Tessiera, pěkně se opálil a stihl zničit první lyži :( Byl to fofr, trocha nepozornosti, kousnutí lyže a byl jsem v síti a na kamení. Odpolední teploty byly kolem deseti stupňů, na sjezdovce byly potůčky vody a místy prosvítaly štěrková pole, snad brzy něco připadne.

#headrebels #leversportkoncept #poc #pp53

Sezónu jsem zakončil "Alpskou trojkombinací" - Rakouský Brenner, Švýcarský Obersaxen a Francouzské Tignes. A celkem se i dařilo :). Z mistrovství Rakouska si vezu 3. místo ze superkombinace, 3. z obřáku a 4. ze slalomu. Ve Švýcarsku na závodech Evropského poháru jsem jen jel obří slalom, z toho si vezu zejména další zkušenosti a 10. místo. Na dalších závodech jsem ještě posbíral bronz ze slalomu a stříbro z obřáku... Pěkný konec sezóny ;)

Trénink pokračuje opět na Stohu. Již na stálo s Centrem handicapovaných lyžařů, z.s. Bezva parta, s kterou se znám ze závodů, a také zkušení lyžaři, od kterých se můžu hodně naučit.

#sporten #leversportkoncept #pp53

Ups, strom :) Ok, dokud se nic nestane, je to sranda. Nicméně si zítra pořizuji páteřák, je lepší ho mít a nepotřebovat ho, než nemít, a pak litovat... Jednou stačilo. Jinak super trénink :)

Všechny závody na Pitztalu byly tentokrát zrušeny kvůli špatnému počasí, tím padly i mé poslední naděje kvalifikovat se na paralympiádu :( Kvůli troše sněhu a větru... I když je to velká rána, musím jít dál. Přesně o tom totiž alpské lyžování je, nevyzpytatelné počasí, záludné ledové plotny na trati, ranní mráz štípající do tváře, mnoho pádů... Je to příroda, a každý závod je unikátní. Spadnout nevadí, důležité je znovu se postavit na nohy a jít dál - v mém případě zvláštní slovní obrat, ale je to tak :)

A jak to nakonec dopadlo s lyžováním? Šel jsem jezdit freeride. Všichni jeli dom, jen Češi lyžovali. Mínus 24 stupňů a místy 50 cm prašanu - připadal jsem si jak sněžný pluh :)

A jede se na závody na Pitztal, na poslední závody, kde se můžu kvalifikovat na paralympiádu, tak držte palce. :) Kontrolní otázka, kolik lyžařů se vejde do korejského rodinného kombiku? Jenom jeden :( Příště to musím lépe poskládat... :)

Výborný začátek dalšího lyžování... :) První letošní závody opět v Landgraafu v Holandsku. Při každém výkonu je důležitá hlavně strava a pitný režim - o vše bylo postaráno královsky :) Kopec si postavili, sníh nasněžili, no prostě Holanďané - co nemáme uděláme. Celé závody se jely na ledu, pecka, alespoň to pořádně jelo, nakonec jsem dobruslil pro 11. a druhý den pro 12. místo. První místa připadli místním, kteří mají podmínky natrénovány a zasloužili si to. Na ledě je třeba jet kudlu, a jestli já jsem jel kudlu jako řezník, vítězní Holanďané jeli chirurgický skalpel... Příště lépe nabrousíme a zabojujeme :)

Je to tak, letošní sezóna je olympijská, a tak se začíná brzy na všeh frontách. Letní příprava byla hodně znát, tak  jsem se do toho mohhl pořádně opřít už první den. Mimo tréninku jsme si také nezapoměli řádně zablbnout v horské řece. 

Nejlepší na tom všem byli team který se sešel, v čele s trenérem Honzou Čihákem (paralympionici Patrik Hetmer a Míra Máčala, olympionik Honza Hudec, Lucie Výborná... a má maličkost :p Brzy valíme na další trénink, tak se těším.

Archivní slalomky, které jsem měl po Oldovi už dosloužily a je nejvyšší čas na jejich výměnu. Na příštím závodě je nahradí nový model od českého výrobce lyží, běžek a snowboardů firmy Sporten - konkrétně pak závodní model AHV 06 SL. Mé první jízdy na lyžích v roli vozíčkáže byly právě na lyžích této značky. A už teď se nemůžu dočkat, až je projedu na nejbližším tréninku, až se zaříznou do sněhu...

První závody letošní sezóny se konaly tradičně v holandském Landgraafu. Jedná se o příjemný kopeček v obrovské hale, takže se zde lyžuje po celý rok. Jely se zde dva slalomy. První jsem měl rozjetý docela slušně, ale ve třetím kole mi nevydržely nervy a špatně sražená brána mě poslala k zemi... Druhý závod jsem jel mnohem opatrněji a nakonec jsem obsadil pěkné 14. místo s 277 body.  Na paralypiádu se potřebuji dostat pod 220 bodů. Mám ještě velké rezervy a rozdíl mezi jízdou v tréninku a v závodu je obrovský - nervy holt pracují. Jestli někdo víte o dobrém sportovním psychologovi, pište na můj email, nebo rovnou volejte. Děkuju :)

Na první letošní lyžování jsem vyrazil už tento týden na rakouský Pitztal. Po celou dobu bylo pěkné počasí, tak jsem se mohl naplno věnovat rozlyžování a tréninku. Až na zlomenou lyži a vytržené vázání se mi lyžovalo neuvěřitelně. Znát byla především letní příprava, kdy se mi téměř denně věnoval fyzioterapeut a kondiční trenér David Krumpolc. Sezóna může začít ;o)

O čem jsem minulý článek nepsal, je drobná nehoda, které jsem nepřikládal moc důležitosti: hned první den na tréninku v Rakousku jsem se při přesedání na vozík netrefil a spadl na lyžařské vybavení, vyrazil jsem si dech a docela mě bolela žebra(neptejte se jak, to se prostě stává :). Pro jistotu jsme jeli hned do nemocnice, kde mi udělali rentgen a řekli, že mám žebra jen naražená. Tím jsem považoval věc za vyřešenou, neustále mě něco bolí, takže mě to v tréninku nezastavilo a hned jsme vyrazili na kopec. Předepsaná analgetika mě v koňské dávce dokázali utěšit a já mohl trénovat. Kontrolu v ČR jsem již pokládal za bezpředmětnou - otravovat doktory, že mě žebra stále bolí - stejně se s tím nedá nic dělat.

Po návratu z tréninku do ČR jsem se snažil odpočívat, aby bylo na závodech lépe. Chvilku mi to i vydrželo :) Tyto závody byly trošku vyjímečné. Mimořádně jsem vyrazil bez doprovodu všech trenérů (běžně pracují a měli vybrané volno, tak jsem s Kristýnou jel jen s asistentama.) No, těžko se to vysvětluje, až když jsem se postavil na start, zjistil jsem, jak mi trenéři vždy pomáhají při prohlídce trati a před samotným startem, kdy sledují kritická místa a průběžně mě informují, na co a kde si mám dát pozor... Tentokrát mi to chybělo :( 

Trať jsem měl ještě v živé paměti z minulého týdne, což bylo fajn. První den se jela super kombinace (slalom a super obří slalom). SG se jezdí ve vysoké rychlosti a trať už byla dost rozbitá (někomu se podařila i na dvakrát zlomit lyži,) tak jsem jel opatrněji - chyběli mi trenéři a jejich aktuální informace z trati. Slalom už jsem jel naplno a nakonec obsadil 9. místo. Po závodě jsem však cítil paralyzující bolest na žebrech, vzhledem k diagnóze z minulého týdne jsem to však neřešil a v bolestech odjel závody i další dva dny. Celkově se mi podařilo vylepšit body a pořadí ve světovém žebříčku ve všech disciplínách. Tak jsem měl radost.

V Rakousku jsem již do nemocnice nechtěl, tak jsem to nechal až na návrat do ČR, kde mi diagnostikovali 4 zlomená žebra, že to asi v Rakousku přehlédli... No nedá se nic dělat, nikdo není neomylný. Na srůst žeber je však potřeba klid bez pohybu, tím tedy musím ukončit letošní sezónu a na mistrovství Francie se ukáži až příští rok a v plné síle...

Mistrovství ČR se nakonec z důvodu špatných sněhových podmínek nekonalo. Bohužel se není čemu divit, mírnější zimu si nepamatuji. Další závody, které se konají v rakouském Mellau zatím zrušeny nebyly, i když z toho mám trošku obavy. Tento týden jsem se tam byl seznámit s místním terénem a potrénovat na sjezdovkách, kde se závody pojedou. Sněhu je tam dost, ale i když jsme byli mezi prvními na svahu, sjezdovky byly po hodině téměř nesjízdné - rozježděné, boulovaté, měkké a k tomu ještě pokryté čerstvým těžkým mokrým sněhem, v kterém se kousala lyže a zachytávaly stablíky. Stejně jsme jezdili :) Hrozně moc jsem se totiž těšil na otestování nového vybavení od POCu (helma, brýle, rukavice...), které mám od firmy LEVELSPORTKONCEPT, s.r.o., jímž moc děkuji za podporu. A musím říci, že vybavení stojí za to. Helma mimo toho, že je oproti mé staré certifikovaná FIS (což je podmínka pro závody, kterou prozatím organizátoři přehlíželi), úžasně sedne na hlavu, brýle do ní jen zaplují. Po chvilce ježdění ani nevíte, že na sobě něco máte - helma je krásně lehká, pevně a přitom bez tlaku obepíná hlavu, při skocích se ani nehne, zkrátka sedí jako ulitá... Vyzkoušel jsem i několik zorníků, prozatím mi nejlépe vyhovují zorníky Zeiss, které výborně zvýrazňují nerovnosti terénu. Celou dobu však bylo polojasno, a každé podmínky chtějí něco jiného... Po návratu domů mě potěšila i závodní kombinéza od bráchy, který mi ji vyzvedával, ale nějak jsme se dříve nepotkali, tak ji čeká premiéra až příští týden na mistrovství Rakouska. Tak držte palce!