Letošní sezonu začínám a končím v ten samý den. V loňském roce mi začali bolestivé problémy nohy, po konzultaci s profesorem Kolářem jsem se na podzim chystal na plánovanou operaci. To jsem ještě věřil, že zima proběhne, jak má. Díky covidovým odkladům z důvodu nedostatku zdravotního personálu jsem musel čekat až do února. Šlo by to už v prosinci, ale nemocnice měla vyčerpaný limit s mou zdravotní pojišťovnou... Dlouhotrvající rehabilitace mi umožnila jet na první trénink až na začátku léta.

A teď ty lepší zprávy, už před cestou jsem se dozvěděl, že máme nového trenéra: Pavla Fišera - říkal jsem si: "Nějakej děda, no uvidíme, snad má aspoň zkušenosti :D" To byla první výzva, druhá, že jsem přes rok nelyžoval a třetí, že jedeme na Rakouský ledovec Molltal, kde jsem ještě nebyl. Vše bylo jako poprvé. Léto začalo a já místo u vody se soukal do monoski a těšil se na první letošní manžestr. Byla to taková oťukávačka se sněhem i novým trenérem. Podmínky byly super, hlavně ráno, kdy byla pista ještě tvrdá. Na konci kempu jsem měl bohužel zase smůlu a na přibližovací cestičce jsem sebou švihnul a do ČR jsem jel s otřesem mozku rovnou do nemocnice.

Vzhledem k zaváděným opatřením kvůli Covidu jsem vyrazil asi na letošní poslední závody, možná i lyžování vůbec. Ve vzduchu už bylo cítit jaro, v údolí kvetly první kytky... I na počasí v kopcích to bylo znát, jeden den sice pod mrakem, ale jinak slunečné počasí. Sníh byl trošku mokrý, ale byl jsem na to připraven a večer jsme správně namazal. Trať mi sedla a nakonec se mi podařilo vyjet slušné body a dvě 5. místa v SL a dvě 3. místa v GS.

Bohužel ani letos nám počasí moc nepřálo a více jak na trati, jsme trávili čas za oknem, kde jsme sledovali počasí. Pitztal nám poslední roky ukazuje, jak dokáže být zima v Alpách krůtá. Odjel se alespoň jeden obří slalom (14. místo) a tři SG (12., 13., 14. místo). Více jak kdy jindy bylo znát, kdo jak namazal a jaký je schopen zaujmout nejlepší aerodynamický tvar - foukalo tak silně, že v cílové rovince někteří závodníci kvůli silnému protivětru skoro až couvali, ještě, že se máme čím odpíchnout :)

Po delší době jsme vyrazili na Tux - asi už i naposledy :) Pro trénink vožíčkářů to tu moc uzpůsobené není. Pokud se někdo prvně chystáte do Alp a jste na tom jak já, že toho moc nenachodíte, doporučil bych Kaunertal, kde se dá autem dojet až na sjezdovku a hned vyrazit lyžovat. Na Tuxu je několik na sebe navazujících vajíček, než se vůbec dostanete na vrchol. Naproti tomu tréninkové pisty bývají výborně organizované a perfektně upravené. Fotka je z jediného dne, kdy bylo vidět přes údolíčko. I přesto jsme parádně potrénovali na nejbližší závody na Pitztalu, kde nám počasí snad bude přát o něco více.

Konečně ve svém druhém "domově" na Pitztalu:) Počasí vyšlo parádně a jelikož šlo o první lyžování, musel jsem si najít čas i na trošku relaxu na sluníčku. Na říjen sněhu akorát a podmínky parádní.

Konečně jsem si našel chvilku pro sebe a své kamarády a vyrazili jsme na Slovensko do Rajeckých Teplic. Ani nebudu psát, jak to bylo úžasný, pak by tam chtěli všichni :) - jednak super společnost, a pak to místo, cítil jsem se jako v ráji v řecko-římských lázních. A lidi - byli na hokeji, naštěstí byla telka i u baru, tak jsem fandil také. Příští víkend jedu zase - vláčkem jsem tam za chvilku a je tam toho hodně k vidění, za víkend se to nedá stihnout :)

Ač to tak třeba možná nevypadá, trénink probíhá nejen na sněhu :) Několikrát týdně chodím cvičit se svým trenérem Davidem - nebýt jeho, ani se nehnu. Pravidelné cvičení mi umožňuje relativně aktivní a normální život. Na zdravotním cvičení posilujeme zejména vnitřní stabilizační svaly, učím se správně dýchat, držet tělo a ulevit tak přetíženým partiím. Navíc ještě chodím k Davidovi na kruháč, abych měl na břiše pekáč buchet :D Něco ale asi dělám špatně - asi jím moc buchet a břišáky si pak se mnou hrají na schovku. Teď jsme se do toho pořádně opřeli, když už není sníh, výsledky budou jistě brzy vidět. Až se trošku oteplí, plánujeme ještě kajak, snad to bude brzy, dost se těším :)

Mistrovství Rakouska bylo zrušeno, tak jsem aspoň ještě naposledy vyrazil do Pece, rozloučit se se sněhem. Bylo příjemných 15 stupňů a já už byl hlavou někde na pláži u vody, je to zvláštní, jezdit v takovém teple. Navíc když všude kolem raší pupeny na stromech a zelená se tráva.

Díky všem sponzorům se mohly uskutečnit všechny tréninkové kempy a závody. Na závodech nám bohužel už tolik nepřálo počasí a zejména v prosinci jich řada byla zrušena. Velkou zkušeností byla pro mě účast na mistrovství světa - na náročných tratích MS ve Slovinsku se mi nepodařil dokončit ani jeden závod (až na prví kolo obřího slalomu, kde jsem dojel 23. :)). Náladu jsem si spravil na Mistrovsví České republiky, kde jsem obsadil tři druhá a jedno čtvrté místo, a také jsem si vyjel výborné body a posunul se v žebříčku vzhůru.

Děkuji za podporu a těším se na další sezón :)

#poc #nevergiveup #sportobchod #pp53 #czski

#ortovize #invisalign #levelsportkoncept #monoski

#vauhti #usteckykraj #dekujivsemzapodporu

Dnes jsem měl tu čest, účastnit se závodu o pohár města Svobody nad Úpou. Závod se jel v Janských lázních a bylo to super, Moc děkuji organizátorům, zejména starostovi Ing. Jiřímu Špetlovi a všem, kteří se účastnili, nebo fandili. I když lilo jako z konve, téměř všichni jsme dojeli ve zdraví, ale to k tomu už patří, je to sport.

Kopeček byl mírný a sních lepivý, takže kdo správně namazal, ten jel a vyhrál :D Jeden z pohárů nakonec putuje i ke mě domů a mám z něj obrovskou radost. Na Mistrovství ČR se mi smůla lepila na lyže a těsně jsem vyjížděl druhá místa. Vítězství mi utekly o setiny sekundy...

Snad se počasí umoudří a ještě budu mít možnost potrénovat, koncem měsíce mě čeká mistrovství Rakouska.

#svobodanadupou

Jedny z posledních závodů této sezony - MČR 2019. Tradičně se konalo v Rokytnici nad Jizerou, byl jsem na domácí půdě a bylo to znát. Hlavně jsem rád, že se sešla celá česká repre - to zajistilo bezvadnou náladu a atmosféru. Přijely i Slováci, Angláni, Švýcaři, Holanďani, Poláci... Byly to pěkný závody. 

Počasí nás trošku zlobilo a první den skoro nebylo vidět na krok, naštěstí se jel pomalejší slalom, tak to tolik nevadilo. Druhý den vykouklo sluníčko a jelo se parádně, tentokrát GS, první místo mi uteklo o 0,03 sekundy :) Podobnou ztrátu jsem měl i další den na první místo v SG. Tak jsem sebral tři stříbra, jednu bramboru a jelo se domů.

Ještě mě čeká NC Rakouska, na které se hodně těším, opět bychom se měli sejít všichni a užít si bezva závody.

World Para Alpine Skiing Championships začíná - mé první mistrovství světa - nádherná atmosféra v malebném městečku Kranjska Gora... Zítra se jdeme podívat na závodní pistua od pondělí jedeme bomby.

Na první kemp jsem vyrazil na Pitztal - tak málo sněhu si nepamatuji... I tak jsem se dobře rozjezdil, vyzkoušel monoski od Tessiera, pěkně se opálil a stihl zničit první lyži :( Byl to fofr, trocha nepozornosti, kousnutí lyže a byl jsem v síti a na kamení. Odpolední teploty byly kolem deseti stupňů, na sjezdovce byly potůčky vody a místy prosvítaly štěrková pole, snad brzy něco připadne.

#headrebels #leversportkoncept #poc #pp53

Sezónu jsem zakončil "Alpskou trojkombinací" - Rakouský Brenner, Švýcarský Obersaxen a Francouzské Tignes. A celkem se i dařilo :). Z mistrovství Rakouska si vezu 3. místo ze superkombinace, 3. z obřáku a 4. ze slalomu. Ve Švýcarsku na závodech Evropského poháru jsem jen jel obří slalom, z toho si vezu zejména další zkušenosti a 10. místo. Na dalších závodech jsem ještě posbíral bronz ze slalomu a stříbro z obřáku... Pěkný konec sezóny ;)

Trénink pokračuje opět na Stohu. Již na stálo s Centrem handicapovaných lyžařů, z.s. Bezva parta, s kterou se znám ze závodů, a také zkušení lyžaři, od kterých se můžu hodně naučit.

#sporten #leversportkoncept #pp53

Ups, strom :) Ok, dokud se nic nestane, je to sranda. Nicméně si zítra pořizuji páteřák, je lepší ho mít a nepotřebovat ho, než nemít, a pak litovat... Jednou stačilo. Jinak super trénink :)

Všechny závody na Pitztalu byly tentokrát zrušeny kvůli špatnému počasí, tím padly i mé poslední naděje kvalifikovat se na paralympiádu :( Kvůli troše sněhu a větru... I když je to velká rána, musím jít dál. Přesně o tom totiž alpské lyžování je, nevyzpytatelné počasí, záludné ledové plotny na trati, ranní mráz štípající do tváře, mnoho pádů... Je to příroda, a každý závod je unikátní. Spadnout nevadí, důležité je znovu se postavit na nohy a jít dál - v mém případě zvláštní slovní obrat, ale je to tak :)

A jak to nakonec dopadlo s lyžováním? Šel jsem jezdit freeride. Všichni jeli dom, jen Češi lyžovali. Mínus 24 stupňů a místy 50 cm prašanu - připadal jsem si jak sněžný pluh :)

A jede se na závody na Pitztal, na poslední závody, kde se můžu kvalifikovat na paralympiádu, tak držte palce. :) Kontrolní otázka, kolik lyžařů se vejde do korejského rodinného kombiku? Jenom jeden :( Příště to musím lépe poskládat... :)