A jede se na závody na Pitztal, na poslední závody, kde se můžu kvalifikovat na paralympiádu, tak držte palce. :) Kontrolní otázka, kolik lyžařů se vejde do korejského rodinného kombiku? Jenom jeden :( Příště to musím lépe poskládat... :)

Výborný začátek dalšího lyžování... :) První letošní závody opět v Landgraafu v Holandsku. Při každém výkonu je důležitá hlavně strava a pitný režim - o vše bylo postaráno královsky :) Kopec si postavili, sníh nasněžili, no prostě Holanďané - co nemáme uděláme. Celé závody se jely na ledu, pecka, alespoň to pořádně jelo, nakonec jsem dobruslil pro 11. a druhý den pro 12. místo. První místa připadli místním, kteří mají podmínky natrénovány a zasloužili si to. Na ledě je třeba jet kudlu, a jestli já jsem jel kudlu jako řezník, vítězní Holanďané jeli chirurgický skalpel... Příště lépe nabrousíme a zabojujeme :)

Je to tak, letošní sezóna je olympijská, a tak se začíná brzy na všeh frontách. Letní příprava byla hodně znát, tak  jsem se do toho mohhl pořádně opřít už první den. Mimo tréninku jsme si také nezapoměli řádně zablbnout v horské řece. 

Nejlepší na tom všem byli team který se sešel, v čele s trenérem Honzou Čihákem (paralympionici Patrik Hetmer a Míra Máčala, olympionik Honza Hudec, Lucie Výborná... a má maličkost :p Brzy valíme na další trénink, tak se těším.

Archivní slalomky, které jsem měl po Oldovi už dosloužily a je nejvyšší čas na jejich výměnu. Na příštím závodě je nahradí nový model od českého výrobce lyží, běžek a snowboardů firmy Sporten - konkrétně pak závodní model AHV 06 SL. Mé první jízdy na lyžích v roli vozíčkáže byly právě na lyžích této značky. A už teď se nemůžu dočkat, až je projedu na nejbližším tréninku, až se zaříznou do sněhu...

První závody letošní sezóny se konaly tradičně v holandském Landgraafu. Jedná se o příjemný kopeček v obrovské hale, takže se zde lyžuje po celý rok. Jely se zde dva slalomy. První jsem měl rozjetý docela slušně, ale ve třetím kole mi nevydržely nervy a špatně sražená brána mě poslala k zemi... Druhý závod jsem jel mnohem opatrněji a nakonec jsem obsadil pěkné 14. místo s 277 body.  Na paralypiádu se potřebuji dostat pod 220 bodů. Mám ještě velké rezervy a rozdíl mezi jízdou v tréninku a v závodu je obrovský - nervy holt pracují. Jestli někdo víte o dobrém sportovním psychologovi, pište na můj email, nebo rovnou volejte. Děkuju :)

Na první letošní lyžování jsem vyrazil už tento týden na rakouský Pitztal. Po celou dobu bylo pěkné počasí, tak jsem se mohl naplno věnovat rozlyžování a tréninku. Až na zlomenou lyži a vytržené vázání se mi lyžovalo neuvěřitelně. Znát byla především letní příprava, kdy se mi téměř denně věnoval fyzioterapeut a kondiční trenér David Krumpolc. Sezóna může začít ;o)

O čem jsem minulý článek nepsal, je drobná nehoda, které jsem nepřikládal moc důležitosti: hned první den na tréninku v Rakousku jsem se při přesedání na vozík netrefil a spadl na lyžařské vybavení, vyrazil jsem si dech a docela mě bolela žebra(neptejte se jak, to se prostě stává :). Pro jistotu jsme jeli hned do nemocnice, kde mi udělali rentgen a řekli, že mám žebra jen naražená. Tím jsem považoval věc za vyřešenou, neustále mě něco bolí, takže mě to v tréninku nezastavilo a hned jsme vyrazili na kopec. Předepsaná analgetika mě v koňské dávce dokázali utěšit a já mohl trénovat. Kontrolu v ČR jsem již pokládal za bezpředmětnou - otravovat doktory, že mě žebra stále bolí - stejně se s tím nedá nic dělat.

Po návratu z tréninku do ČR jsem se snažil odpočívat, aby bylo na závodech lépe. Chvilku mi to i vydrželo :) Tyto závody byly trošku vyjímečné. Mimořádně jsem vyrazil bez doprovodu všech trenérů (běžně pracují a měli vybrané volno, tak jsem s Kristýnou jel jen s asistentama.) No, těžko se to vysvětluje, až když jsem se postavil na start, zjistil jsem, jak mi trenéři vždy pomáhají při prohlídce trati a před samotným startem, kdy sledují kritická místa a průběžně mě informují, na co a kde si mám dát pozor... Tentokrát mi to chybělo :( 

Trať jsem měl ještě v živé paměti z minulého týdne, což bylo fajn. První den se jela super kombinace (slalom a super obří slalom). SG se jezdí ve vysoké rychlosti a trať už byla dost rozbitá (někomu se podařila i na dvakrát zlomit lyži,) tak jsem jel opatrněji - chyběli mi trenéři a jejich aktuální informace z trati. Slalom už jsem jel naplno a nakonec obsadil 9. místo. Po závodě jsem však cítil paralyzující bolest na žebrech, vzhledem k diagnóze z minulého týdne jsem to však neřešil a v bolestech odjel závody i další dva dny. Celkově se mi podařilo vylepšit body a pořadí ve světovém žebříčku ve všech disciplínách. Tak jsem měl radost.

V Rakousku jsem již do nemocnice nechtěl, tak jsem to nechal až na návrat do ČR, kde mi diagnostikovali 4 zlomená žebra, že to asi v Rakousku přehlédli... No nedá se nic dělat, nikdo není neomylný. Na srůst žeber je však potřeba klid bez pohybu, tím tedy musím ukončit letošní sezónu a na mistrovství Francie se ukáži až příští rok a v plné síle...

Mistrovství ČR se nakonec z důvodu špatných sněhových podmínek nekonalo. Bohužel se není čemu divit, mírnější zimu si nepamatuji. Další závody, které se konají v rakouském Mellau zatím zrušeny nebyly, i když z toho mám trošku obavy. Tento týden jsem se tam byl seznámit s místním terénem a potrénovat na sjezdovkách, kde se závody pojedou. Sněhu je tam dost, ale i když jsme byli mezi prvními na svahu, sjezdovky byly po hodině téměř nesjízdné - rozježděné, boulovaté, měkké a k tomu ještě pokryté čerstvým těžkým mokrým sněhem, v kterém se kousala lyže a zachytávaly stablíky. Stejně jsme jezdili :) Hrozně moc jsem se totiž těšil na otestování nového vybavení od POCu (helma, brýle, rukavice...), které mám od firmy LEVELSPORTKONCEPT, s.r.o., jímž moc děkuji za podporu. A musím říci, že vybavení stojí za to. Helma mimo toho, že je oproti mé staré certifikovaná FIS (což je podmínka pro závody, kterou prozatím organizátoři přehlíželi), úžasně sedne na hlavu, brýle do ní jen zaplují. Po chvilce ježdění ani nevíte, že na sobě něco máte - helma je krásně lehká, pevně a přitom bez tlaku obepíná hlavu, při skocích se ani nehne, zkrátka sedí jako ulitá... Vyzkoušel jsem i několik zorníků, prozatím mi nejlépe vyhovují zorníky Zeiss, které výborně zvýrazňují nerovnosti terénu. Celou dobu však bylo polojasno, a každé podmínky chtějí něco jiného... Po návratu domů mě potěšila i závodní kombinéza od bráchy, který mi ji vyzvedával, ale nějak jsme se dříve nepotkali, tak ji čeká premiéra až příští týden na mistrovství Rakouska. Tak držte palce!

Včera večer jsme se vrátili ze Švýcarska, kde se měli jet 2 obří slalomy a 2 slalomy. Píšu, že měly, protože poslední den závodů napadlo půl metru prašanu a závod byl z bezpečnostních důvodů zrušen. Většina týmů hned odjela, aby byly brzy doma. My jsme to měli domů asi 1000 km, ale takové podmínky jsme nechtěli jen tak opustit a vyrazili jsme lyžovat do čerstvého prašanu - místy nám koukala jen polovina těla :) Kdyby člověk spadl, tak ho snad pod tím sněhem ani nenajdou :) 

České hory konečně pocukroval sníh, tak jsme vyrazili na trénink. 10.1.-13.1. a 23.-24.1. jsme hoblovali sjezdovky ve Vysokém nad Jizerou. Počasí nám opět přálo, tak jako obvykle tuto sezónu :) Konečně se podařilo potrénovat i v tyčích a ne jen volné jízdy - v těch jsem si už docela jistý. Další závody se blíží, tak uvidíme...

První závody v letošním roce se konaly v Rakouském Rinn nedaleko Insbrucku 4. a 5. ledna. Do Rinn jsme dorazili den předem na noční trénink, který se však vzhledem k silné mlze nekonal. Vynahradili jsme si to následující den dopoledním tréninkem na volné sjezdovce v Insbruckém středisku Igls. Pak jsem si šel na pár hodin schrupnout a nabrat síly a večer jsme vyrazili na mé první noční závody. 

O dokonalou atmosféru se  mimo fandících diváků postaralo i vydatné chumelení, které nás provázelo celým závodem. Hned v prvním kole jsem měl problém se zatuhlým stablíkem a pádem, který měl posunul až na devátou příčku. Podobného výsledku jsem dosáhl i následující den. Opět po pádu a s drobnou komplikací se stablíkem, kdy mi ho brána vyrazila z ruky, jsem se sice o jedno místo zhoršil a obsadil 10. místo, ale za to jsem zajel po technické stránce podstatně lepší jízdu a zlepšil jsem i svůj čas na této trati.

Krásné prožití vánočních svátků a šťastný Nový rok 2016

Včera jsme se vrátili ze závodů na Pitztalu. Myslím si, že se docela vyvedly. Hlavně počasí nám přálo a bylo nejenom sluníčko, ale i docela teplo a moc nefoukalo. Jely se zde závody IPCAS v Super G a mistrovství Německa v Super G, GS a SL. Trénink v SG a GS vypadal mnohem lépe, než skutečné závody. Pravděpodobně mě znervóznilo ono pípání, které provází každý start a odpočítává vteřiny, kdy se může vyjet do závodu - dám si to jako vyzvánění, abych si zvykl :) Vysoké startovní číslo mě, bohužel, vždy poslalo do hodně zničené tratě, ale i tak se mi podařilo všechny čtyři závody dojet. Přilétla i první vlaštovka v podobě 252 bodů ze slalomu - pro účast na Evropském poháru je třeba 240 a méně bodů. Už dnes si tedy dávám první předsevzetí do nového roku, a to vyjet si body v sezoně 2015/2016 na Evropský pohár ve všech kategoriích (SL, GS, SG.) 

Uteklo to jako voda. Je prosinec a tým ČATHS má za sebou již několik soustředění a ledovci a závody v Landgraafu v Holandsku. Po loňské nevydařené sezóně doháníme co se dá, a tak trávíme na horách veškerý možný čas - jen pak na ty články toho času moc nezbývá, ale alespoň si u toho trošku odpočinu. 

Jak jsem již psal, máme za sebou první závody, kterých jsem se ze sedících z našeho týmu zúčastnil jen já - Oldovi brání ještě doznívající zranění z loňska a Kristýna to odmarodila. Závody se jely na umělé sjezdovce, která je v kryté hale (viz. Dokumenty ke stažení) - takový velký mrazák. Jel se dvakrát slalom, který jsem začal trénovat jen dva dny před závody, takže to tak i dopadlo :( Nebyl jsem si moc jistý a jel jsem opatrně a tedy i pomalu, nicméně jsem dojel :) Výsledky ze závodů najdete v příslušné kategorii v pravo.

Hlavním cílem v Landgraafu byla zdravotní klasifikace od IPCAS, která je k závodění nezbytná a určuje můj handicap. Vzhledem k mému celkem dobrému zdravotnímu stavu (vzhledem k dalčím vozíčkářům lyžařům) jsem byl zařazen do kategorie LW12-1.

Nyní jsme již po dalším tréninku a tento týden odjíždíme do Rakouska na mistrovství německa v Super G (které jsem jel předevčírem tréninkově poprvé, ale pocity z něj mám rozhodně lepší, než ze slalomu, kde musím ještě hodně, hodně trénovat na nějaké lepší umístění) a IPCAS závody v SG, GS a SL. Sportu zdar a hezké svátky :)

Takové malé zpestření byly závody v holandském Landgraafu v ochlazované hale. Při venkovní teplotě 18 °C se tady lyžuje... Tentokrát nás doprovázela i nejmladší členka našeho týmu Linda - dcera našich trenérů, která nám vždy zpříjemňuje atmosféru. PS: Panoramata za námi jsou také umělé, ale s trochou fantazie si za chvilku připadáte jako v alpách :) 

Zde bohužel není moc co psát. Celá sezóna byla náročná po zdravotní stránce pro celý tým ČATHS - od drobných nemocí až po úrazy, které sezónu předčasně ukončily. Pár tréninků jsem stihl ještě koncem zimy na českých horách, tím však sezóna skončila a já se začal připravovat alespoň po fyzické stránce na tu další - plavání, posilování, opalování :), atd.

Léto nám skončilo a pomalu nám začíná zimní sezóna. Už nyní plánuje trenér první soustředění na říjen a listopad, kde proběhne příprava na každoroční závody na Pitztalu, které se konají koncem roku. Jsem zvědavý, jak to letos vše dopadne... Přes léto jsem se snažil docela hodně hýbat a sportovat, tak snad se to pozitivně projeví na výsledcích...

Jelikož nám zima letos nepřeje, musel jsem si náladu po závodech na Pitztalu spravit opět výletem do Rakouska. Stejně jsem musel za Praschbergerem, aby mi vyměnil vadný tlumič na lyži a vadné díly na stablikách, které měly výrobní vadu, proto se mi také na závodech oba zlomily. Výměna proběhla během hodiny a my se s manželkou zatím mohli projít po výrobní hale, kde se monoski a handbiky vyrábí.