Před Mistrovství světa v Alpském lyžování v Lillehammeru jsem stihl ještě pár tréninků na Stohu. Včera jsme se akorát vrátili a rád bych se s vámi podělil o své zážitky. Závody byly přesunuty z minulé sezony kvůli pandemii. Za to jsem na jednu stranu i rád, loni jsem musel na operaci nohy a tak jsem na lyžích nestál jediný den. O to větší to byla výzva, když jsem v létě zjistil, co všechno mě letošní zimu čeká. Mistrovství světa jsem měl potvrzené a do podzimu jsem čekal na potvrzení nominace na Paralympiádu v Pekingu (vyšlo to ;)).

Závody se jely v lyžařském středisku v Norsku v Lillehammeru, kde se v roce 1994 konaly Zimní Olympijské Hry. Středisko je to nádherné, krásná příroda, řeky, jezera… Jenom tam mají v zimě skoro pořád tmu, jak si můžete všimnout na fotkách z tréninku – ví to moc dobře, mají všechny sjezdovky naštěstí osvětlené. Závodní sjezdovka byla krutě přísná – ledovatá a místy tak strmá, že se člověk sotva udržel (pár se jich neudrželo).

19. ledna jsem jel závod v obřím slalomu, trať už záludněji postavit nemohli, zavřené zatáčky stavěli pod hranu, kam nebylo vidět, kde jsem měl rychlost a sotva jsem stíhal točit do další brány. Některé brány mě hodně potrápili a pár jsem si jich zase užil a smlsnul si na nich. V mé kategorii sedících jsem obsadil 15. místo.

21. ledna mě čekal slalom, je hodně technický a na ledové trati snadno ztratíte kontrolu a vyjedete ven, je třeba se koncentrovat každou vteřinu závodu. To se mi povedlo, a i když jsem pár chyb udělal, podařilo se mi to urvat, v závodě pokračovat a obě kola dojet až do cíle. Ze sedících nedojela ani polovina startovního pole, bylo to přísný! Umístil jsem se těsně za první desítkou a skončil na 11. místě.

Všechny závody v tomto roce mají jedno společné – sjezdovky jsou jeden velký kus ledu. Od léta má náš tým nového zkušeného trenéra - Pavla Fišera, s ním jsem od září trénoval v hale v Litvě, kde je čistý led. Z těchto tréninků jsem měl modřiny na několik týdnů po celém těle, ale víte, co se říká: těžce na cvičišti, lehko na bojišti. Pavel mi dělá i servis lyží, každý den brousí hrany, maže skluznici a já vím, že pokaždé, když si na lyži vlezu, můžu se na ni 100% spolehnout, je to super, zbytek je už jen v hlavě. Je toho hodně, co můžu zlepšit. Pevně věřím, že když vydržím a budu poctivě trénovat, příští Mistrovství budu bojovat o placku. Uvidíme, jak to půjde – sny jsou od toho, aby se plnily. A za měsíc hurá do Pekingu na Zimní Paralympijské Hry.

Zimní paralympijské hry v Pekingu startují 4. března a o medaile budou usilovat kromě para hokejového týmu, který získal účastnické místo na domácím světovém šampionátu v Ostravě, i čtyři čeští lyžaři. Kvalifikační kritéria Mezinárodního paralympijského výboru splnili kromě zrakově handicapovaného lyžaře Patrika Hetmera s trasérem Miroslavem Máčalou, ještě Tomáš Vaverka mezi stojícími a Pavel Bambousek mezi sedícími. Divokou kartu obdržel Petr Drahoš, který bude reprezentovat na monoski.

Patrik Hetmer s trasérem Miroslavem Máčalou míří už na třetí paralympijské hry. „Pokud se podíváme na hry do Pekingu, tak to bude skvělé. Nebudeme už nováčci, takže z toho nebudeme tak vyjukaní,“ řekl ke své nominaci Patrik Hetmer. Před čtyřmi lety na hrách v Pchjongčchangu se jim vydařil nejvíce sjezd, ve kterém obsadili šestou příčku. V letošním roce si musel od lyžování na chvíli odpočinout. Na konci května podstoupil plastiku přetrženého předního zkříženého vazu, i proto by byl spokojený s umístěním do osmého místa. „Vůbec od sebe na hrách v Číně nic nečekám. Zatím nemáme natrénováno úplně optimálně a během dvou měsíců se to v našem amatérském sportu dohnat nedá,“ popsal své ambice Hetmer, který se živí jako učitel zeměpisu a tělesné výchovy.

Patrik Hetmer stál poprvé od operace na lyžích 12. prosince a před odletem do dějiště her stihne několik tréninkových kempů a také mistrovství České republiky v Rokytnici nad Jizerou. „Koleno je v pořádku. Mám na něm speciální ortézu. Zatím jsme byli na sněhu pár dní a vše bylo bez problémů. Začátkem ledna jdeme do bran, tak snad to bude v pohodě a budeme se moci připravovat bez omezení,“ doplnil zrakově handicapovaný lyžař.

Dalším nominovaným lyžařem je Tomáš Vaverka. Na paralympijských hrách v Soči reprezentoval Českou republiku ve snowboardrossu a vyjel si pátou příčku. Pak ale nedostal zdravotní klasifikaci pro snowboarding a musel přejít na jinou zimní disciplínu a vybral si alpské lyžování. Na paralympijských hrách v roce 2018 v Pchjongčchangu byl nejlépe patnáctý v kombinaci. Na svahu bude o cenné kovy usilovat i Pavel Bambousek. Lyžování na monoski se věnuje od ledna 2004 a na poslední paralympiádě zaznamenal nejlepší výsledek v superkombinaci, kde skončil 14. místě.

Své první hry zažije Petr Drahoš, který dostal divokou kartu pro technické disciplíny. Lyžař na monoski snil o paralympijských hrách v jihokorejském Pchjongčchangu. Tento sen se mu před čtyřmi lety ještě nesplnil, musel si počkat a mezi nejlepšími handicapovanými sportovci se představí až v Číně.

Nominace celé české výpravy, včetně jmen českých hokejistů proběhne v polovině ledna.

zdroj: https://paralympic.cz/

Svátky trávím na Stohu, jak jinak :)

Tentokrát jsem se vydal do Rakouska na závody světového poháru. Odjezd se mi bohužel o pár dní posunul, neschválili mi divokou kartu na rychlostní disciplýny. Ty jsem si potřeboval zajet hlavně z důvodu možné kvalifikace do rychlostek na Mistrovství světa a Paralympiádu. Dost to zamrzí, ale co se dá dělat. Středisko i trať znám z minulých let, tak jsem věděl, co čekat a těšil se. První dva dny byly tréninkové, devátého se měl jet první obří slalom, počasí nám nepřálo a závod zrušili. Nebylo vidět na špičku nosu a nebylo to bezpečné. Další den už se počasí umoudřilo a zajel jsem si pro 20. místo, jedná se o Světový pohár, ale mám na víc, tak spíše trošku zklamání.

V sobotu jsem jel na otočku zpět do ČR, kvůli zranění ramene na říjnovém tréninku jsem si musel odskočit na magnetickou rezonanci. Pořád mě to trápí a zlepšení i po takové době žádné :/ V pondělí už jsem byl zpět na startu, kdy jsem zajel 17. a 12. místo v super obřím slalomu a další den jsem si vyjel pěkné 10. místo v obřím slalomu. Neustále přemýšlíme s trenérem, jestli sáhnout na tlumič a maličko ho poštelovat, zkušenější monoski lyžař Pavel Bambousek radí, ať to neděláme, ale já se nemůžu zbavit pocitu, že ho potřebuju poladit.